ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.75.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 75/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. října 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. G., rozsudkem Obvodového soudu ve Waiblingenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 6. 2008, sp. zn. 3 Ls 116 Js 26227/08, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 1, věta 2 č. 3, §21, §49 odst. 1, §64 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky M. G., rozsudkem Obvodového soudu ve Waiblingenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 6. 2008, sp. zn. 3 Ls 116 Js 26227/08, a to pro trestný čin krádeže a trestný čin ublížení na zdraví podle §223 odst. 1, §230, §249, §252, §52, §53, §54 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a těmto trestným činům odpovídající část trestu v trvání 4 (čtyř) měsíců, se zamítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu ve Waiblingenu, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 13. června 2008, byl M. G. uznán vinným trestným činem krádeže a trestným činem ublížení na zdraví podle §223 odst. 1, §230, §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 1, věta 2 č. 3, §249, §252, §21, §49 odst. 1, §52, §53, §54 a §64 trestního zákona Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- dne 6. března 2008 ve 12.15 hod, v prostorách firmy D. M. ve W., L., Spolková republika Německo, odcizil parfém značky Joop Home v hodnotě 59,95 EUR, a to tak, že jej při odchodu z prodejních prostor schoval do kapsy své bundy,
- dne 9. března 2008 přibližně v 18.00 hod v S., W., Spolková republika Německo, pod blíže nezjištěnou záminkou získal mobilní telefon poškozeného A. P. a následně se s ním dal na útěk, přičemž byl po krátkém pronásledování poškozeným zastaven a sražen k zemi. Ve snaze se vysmeknout pak odsouzený poškozeného opakovaně udeřil pěstí, čímž mu způsobil hematom na levém spánku a odřeniny na levém chřípí.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o formální podmínku postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustrannou trestnost činu, platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je podle právního řádu Spolkové republiky Německo spatřován trestný čin krádeže a trestný čin ublížení na zdraví podle §223 odst. 1, §230, §249, §252, §52, §53, §54 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a které spočívaly v podstatě v tom, že:
- dne 9. března 2008 přibližně v 18.00 hod v S., W., Spolková republika Německo, pod blíže nezjištěnou záminkou získal mobilní telefon poškozeného A. P. a následně se s ním dal na útěk, přičemž byl po krátkém pronásledování poškozeným zastaven a sražen k zemi. Ve snaze se vysmeknout pak odsouzený poškozeného opakovaně udeřil pěstí, čímž mu způsobil hematom na levém spánku a odřeniny na levém chřípí.
Jestliže se odsouzený dopustil uvedených trestných činů, aniž se současně v jednočinném souběhu s nimi dopustil i jiného trestného činu, pak toto jednání nenaplňuje obligatorní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Jestliže z obsahu spisu, pokud jde o toto jednání vyplývá, že odsouzený pod blíže nezjištěnou záminkou získal mobilní telefon poškozeného a následně se s ním vydal na útěk, přičemž byl zastaven a sražen poškozeným, kterého ve snaze se vysmeknout několikrát udeřil pěstí a způsobil mu tím hematom na levém spánku a odřeniny na levém chřípí, potom toto jednání nenaplňuje zákonné znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. V úvahu přicházejícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí pouze ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (tj. škodu ve výši nejméně 5 000,- Kč - §89 odst. 11 tr. zák.). Z obsahu spisu však hodnota mobilního telefonu nevyplývá a tudíž nelze učinit závěr, že činem byla způsobena škoda ve výši nejméně 5.000,- Kč. Kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. /zejména podle ustanovení §247 odst. 1 písm. c) tr. zák./ a rovněž nepřichází v úvahu, neboť z obsahu spisu vyplývá, že poškozený odsouzenému vydal mobilní telefon pod vlivem svého omylu, a jednání odsouzeného tak nenaplňuje ten znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., který spočívá v tom, že se pachatel cizí věci „zmocní“. Pokud pak jde o trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák., toho se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, přičemž judikatura se ustálila na názoru, že „ublížením na zdraví“ je takový stav, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje po nikoliv jen přechodnou dobu výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařského ošetření, i když nezanechává trvalé následky. Oděrky a podlitinu, které podle obsahu spisu v posuzovaném případě utrpěl poškozený, tak za „ublížení na zdraví“ ve smyslu §221 tr. zák. považovat nelze.
Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v této části zamítl.
Naproti tomu skutek (ze dne 6. 3. 2008), ve kterém je v posuzovaném rozhodnutí německého soudu spatřován (toliko) trestný čin krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky (jednání, které spočívalo v tom, že se odsouzený v drogerii zmocnil parfému v hodnotě 59,95 EUR, a to tak, že jej při odchodu z prodejny schoval do kapsy své bundy), vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Jde přitom rovněž o trestný čin krádeže, a to podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť z rozhodnutí německého soudu vyplývá, že odsouzený byl v posledních třech letech před jeho spácháním za trestný čin krádeže – v srpnu roku 2006 a v lednu roku 2008 německými soudy odsouzen. V tomto rozsahu jsou tedy splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy nezbytné pro zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený M. G. se na území Spolkové republiky Německo dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku, přitom již byl (a to i na území České republiky) za obdobnou trestnou činnost odsouzen. Odsouzený tedy jednal tak, že jeho činnost lze označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu M. G. odpovídající rozsahu zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů činí trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku ohledně něhož bylo rozhodnuto o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů a skutku, u něhož nebyly splněny podmínky pro zápis do této evidence.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík