ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.78.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 78/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. září 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H. rozsudkem Zemského soudu Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 2 KLs 510 Js 25608/04, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 a §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §2, §53, §74 odst. 1 a 2 č. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky J. S. rozsudkem Zemského soudu Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 2 KLs 510 Js 25608/04.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Zwickau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 16. března 2005, byli J. H. a J. S. uznáni vinnými trestným činem výdělečného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. J. S. byl navíc uznán vinným trestným činem řízení bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 silničního zákona a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Za to byl J. H. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a J. S. úhrnný trest v trvání dvou let a šesti měsíců, a to se zahrnutím trestu z dřívějšího trestního příkazu Obvodového soudu Strausberg, Spolková republika Německo.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili trestné činnosti tím, že ve spolupráci s dalšími, odděleně stíhanými účastníky činu, opakovaně převáděli za úplatu zahraniční státní příslušníky, kteří neměli povolení ke vstupu na území Spolkové republiky Německo a pro pobyt tam, a to z České republiky nejprve pěšky mimo hraniční přechod přes česko-německou hranici do Spolkové republiky Německo a pak je vozidly dopravovali dále do vnitrozemí. Konkrétně se jednalo o tyto skutky:
V blíže nezjištěné době jeden až dva týdny před dnem 21. 5. 2004 převedl zvlášť stíhaný V. D. pět zahraničních státních příslušníků v oblasti S./Z. mimo hraniční přechod přes česko-německou hranici až do místa Zwota, kde je odsouzený S. vzal do osobního vozu „VW Passat – Variant TDI”, který mu dal k dispozici zvlášť stíhaný M. H., jel do B. a tam je předal doposud neznámému muži. Jak bylo domluveno, obdržel J. S. 3000,- Kč za každou převedenou osobu.
V blíže nezjištěné době jeden až dva týdny po 21. 5. 2004 převedl zvlášť stíhaný V. D. pět zahraničních státních příslušníků v oblasti S./Z. mimo hraniční přechod přes česko-německou hranici až do místa S., kde je odsouzený S. vzal do zeleného malého transportéru „VW T4” české SPZ, který mu dal k dispozici zvlášť stíhaný M. H., odjel do B. a tam je předal dosud neznámému muži. Jak bylo domluveno, obdržel J. S. za svou spoluúčast celkem 15.000,- Kč.
Dne 8. 6. 2004 převedl zvlášť stíhaný V. D. pět vietnamských státních příslušníků v oblasti S./O. mimo hraniční přechod přes česko-německou hranici až do místa S., kde je odsouzený S. vzal do malého transportéru „VW T4”, odjel do blízkosti S. a tam je předal dosud neznámému muži. Odsouzený H. jel větší část trasy napřed osobním vozem Škoda Octavia, aby spoluodsouzeného S. varoval před případnými policejními kontrolami. J. S. za to obdržel 15.000 Kč. Odsouzenému H. byla za jeho spoluúčast přislíbena blíže neurčená peněžní částka.
V ranních hodinách dne 18. 6. 2004 převedl zvlášť stíhaný V. D. minimálně deset čínských státních příslušníků v oblasti S./Z. mimo hraniční přechod přes česko-německou hranici až do místa S., kde je odsouzený S. vzal do malého transportéru „VW T4”, odjel do F. u F./M. a tam je předal zvlášť stíhanému Z. Y. D. Odsouzený H. jel celou trasu napřed, aby odsouzeného S. varoval před případnými policejními kontrolami. J. S. obdržel za svou spoluúčast minimálně 30.000,- Kč. J. H. byla slíbena blíže neurčená částka.
Dne 1. 9. 2004 kolem 5.50 hod. převedl odsouzený H. osm čínských státních příslušníků v oblasti Z. mimo hraniční přechod pěšky přes česko německou hranici až do místa Z. Odtud byli dopraveni bez jeho dalšího přispění pomocí malého transportéru „VW T 4” dále do vnitrozemí do M. J. H. bylo za jeho spoluúčast přislíbeno prominutí dluhů ve výši 35.000,- Kč.
J. S. řídil osobní vůz „VW Passsat”, resp. malý transportér „VW T4”, ačkoliv věděl, že k tomu nemá potřebné řidičské oprávnění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 8. 2009 pod č. j. 386/2009-MOT-T/5 podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
V případě odsouzeného J. S. Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci již jednou rozhodl usnesením ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 11 Tcu 19/2007, na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podaný dne 1. 3. 2007, č. j. 781/2006 MO M/12. Tímto usnesením Nejvyšší soud návrhu vyhověl a rozhodl, že se údaje o shora citovaném odsouzení J. S. do evidence Rejstříku trestů České republiky zaznamenají. Proto nyní projednávanému návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v této části nevyhověl.
V případě odsouzeného J. H. pak Nejvyšší soud z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu zjistil, že je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky v této části vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch