ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.8.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 8/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. R. , rozsudkem Zemského soudu Hagen, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 44 KLs 820 Js 254/06-26/06, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2007, a to pro trestný čin těžké loupeže podle §§249, 250 odst. 1 č. 1b a odst. 3, 25 odst. 2 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Hagen ze dne 5. 3. 2007 byl P. R. uznán vinným trestným činem těžké loupeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Hagen společně s dalšími současně s ním stíhanými osobami tím, že jako zaměstnanec supermarketu firmy A. v P. ve S. společně s D. Y. a M. T. naplánoval přepadení tohoto supermarketu a následně dne 1. 10. 2005 mezi 19.00 a 20.15 přivezl svým osobním vozem oba spolu odsouzené k parku v S. ve S. , vzdálenému asi 200 m od místa činu, odkud se tito přibližně kolem 20.35 hod. vydali k personálnímu vchodu do supermarketu, kde vyčkali odchodu posledních zaměstnanců, až se v budově nacházela jen zástupkyně vedoucí paní K. , poté si nasadili masky a každý z nich si vzal jednu nenabitou vadnou plynovou pistoli a kapesní svítilnu a kolem 20.45 hod., když paní K. odemkla a otevřela dveře personálního vchodu, odsouzení tuto pomocí namířených plynových pistolí zatlačili zpět a vyzývali ji, aby řekla, kde jsou peníze. Na to svědkyně nejprve reagovala, že žádné peníze nedostanou. Zatlačili ji proto dále dveřmi do skladu, kde ji přinutili otevřít pokladní místnost a tu prohledali a dále i kancelář vedoucího prodejny, až se T. vydal zpět do skladu a objevil tam trezor, vyzval proto svědkyni, aby jej odemkla, ta se však zdráhala, T. jí tedy vzal klíče a pokoušel se trezor sám odemknout, což se mu nedařilo, proto Y. , aby svědkyni přinutil ke spolupráci, uhodil ji nejprve do obličeje, přičemž ji zasáhl do spodního rtu, poté opakovaně zezadu do týla a do hlavy, ústí plynové pistole jí přitiskl k týlu a odsouzený T. jí hrozil smrtí. Na to se svědkyně pomalu sesunula k zemi, krátce poté se však podařilo T. trezor otevřít, odsouzení z něj pak odcizili kufr s tržbami ze dne činu a předchozího dne a tři schránky na peníze sázkového obchodu firmy E. , celkem se jednalo o hotovost ve výši 125 054, 07 €. Poté odsouzení spoutali svědkyni a supermarket opustili východem pro personál, vrátili se k osobnímu vozu K. do S. , kde je očekával odsouzený R. , a odjeli z místa činu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 18. 2. 2009, pod č. j. 2284/2008–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle
§234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. R. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (s dalšími osobami čin zorganizoval, přičemž bez jím poskytnutých informací by minimálně nebylo možno čin provést hladce; činem byla způsobena škoda, která by v přepočtu na české koruny značně přesáhla hranici škody značné podle §89 odst. 11 tr. zák.), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch