ECLI:CZ:NS:2009:11.TD.11.2009.1
sp. zn. 11 Td 11/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. Ch. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2009 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 88/2008 a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/98, byl obviněný M. Ch. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákona, krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona, všechny spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest a trest zákazu činnosti.
Usnesením ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/99, rozhodl Vrchní soud v Praze v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miroslava Veverky a soudců JUDr. Ľubomíra Klimáčka a JUDr. Rudolfa Tomašoviče podle §256 tr. řádu o zamítnutí odvolání obviněného M. Ch.
Dne 8. 7. 2008 rozhodl Ústavní soud ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 13/06 o návrhu navrhovatele M. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/1998, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/1999, tak, že zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/1999, v části, kterou bylo zamítnuto odvolání obviněného M. Ch. proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře a vrátil věc vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Ústavní soud ve svém nálezu zavázal Vrchní soud v Praze, aby v novém řízení o odvolání obviněného M. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/1998, trestní věc obviněného posoudil v takovém složení senátu a takovým postupem, aby byl respektován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.
Vrchní soud v Praze nařídil veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného M. Ch. na 8.2.2008, toto však muselo být odročeno pro pracovní neschopnost obviněného. Proti novému nařízení veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze na 16. 2. 2009 si podal obviněný ústavní stížnost, a ta byla usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 3050/08, odmítnuta.
Dne 29. 1. 2009 požádal obviněný M. Ch. předsedu senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka o vyjádření k jeho nestrannosti v jeho trestní věci, neboť o ní není přesvědčen, protože má důvod se domnívat, že soudce JUDr. Ľubomír Klimáček je podjatý, protože bude mít tendenci v rámci nového odvolacího řízení obhajovat zrušené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/99, jehož byl spoluautorem. Toto podání obviněného považuje podle obsahu vrchní soud za námitku podjatosti proti předsedovi senátu JUDr. Ľubomíru Klimáčkovi.
Usnesením ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 11 To 88/2008, Vrchní soud v Praze rozhodl, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomír Klimáček není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení vedeném proti obviněnému M. Ch., neboť zde nejsou důvody uvedené v §30 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Ch. stížnost, ve které uvedl, že soudce JUDr. Ľubomír Klimáček nesplňuje podmínku nestrannosti při rozhodování v jeho trestní věci, a tato jeho nestrannost není dána jen tím, že byl členem senátu, který rozhodl o jeho odvolání, ale jde o skutečnost, za jakých okolností se tak dělo. Soudce JUDr. Ľubomír Klimáček byl členem senátu JUDr. Veverky, se kterým měl obviněný během trestního řízení mnohaměsíční spory ohledně jeho vlastní podjatosti a dalším členem senátu byl JUDr. Rudolf Tomaševič, který byl z projednávání jeho trestní věci vyloučen samotným vrchním soudem. Podle obviněného byl 1. 9. 2000 tímto senátem skládajícím se z minimálně dvou vyloučených soudců souzen a odsouzen. Tím, že byl JUDr. Ľubomír Klimáček členem tohoto senátu, byl přímým účastníkem sporů mezi ním a jeho kolegou a jeho právní názor se formoval v době, kdy tento svůj právní názor musel nutně slaďovat spolu s názory vyloučených soudců – kolegů. Nestrannost soudce JUDr. Ľubomíra Klimáčka si lze podle obviněného jen těžko představit už vzhledem ke kolegialitě, a nelze tvrdit, že tento soudce je v jeho nynější kauze zcela neovlivněn minulými událostmi. Závěrem své stížnosti obviněný M. Ch. navrhl Nejvyššímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a soudce JUDr. Ľubomír Klimáček byl vyloučen z projednávání jeho trestní věci a současně požádal podle §25 tr. řádu o odnětí jeho trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 88/2008 a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze z důvodu zaručení skutečné nestrannosti při rozhodování jeho trestní věci.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu vychází z námitky podjatosti, kterou obviněný M. Ch. vznesl proti soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíru Klimáčkovi. Usnesením ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 11 Tvo 5/2009, rozhodl Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu o zamítnutí stížnosti obviněného. Protože tedy námitka podjatosti nebyla soudem prvního ani druhého stupně shledána jako důvodná, nelze považovat za důvodný ani návrh obviněného na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. V podání obviněného M. Ch. nebylo zmíněno nic, co by bylo možno byť jen vzdáleně označit za důležité důvody podle §25 tr. řádu, které by opodstatňovaly odnětí věci soudu, který je věcně i místně příslušný jednat a rozhodnout. Obecné, ničím nepodložené úvahy o podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka nemohou vést ke změně místní příslušnosti soudu k projednání trestní věci obviněného M. Ch. Za tohoto stavu neexistuje žádný důležitý důvod ve smyslu §25 tr. řádu, aby trestní věc obviněného byla Vrchnímu soudu v Praze odňata.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera