ECLI:CZ:NS:2009:11.TD.58.2009.1
sp. zn. 11 Td 58/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. Z. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2009 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 6 To 259/2009 a její přikázání Krajskému soudu v Českých Budějovicích se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 31 T 85/2008, byl obviněný J. Z. uznán vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1,3 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v D., okres Z., ani jinde, neplatil řádně a včas výživné pro své syny, a to v období od 6. 11. 2003 do března 2008 včetně pro nezletilého syna J. Š. v částce 900,- Kč měsíčně a v období od srpna 2005 do 31. 1. 2008 pro nezletilého syna M. Š. v částce 1.000,- Kč měsíčně. Výše výživného pro syna J. byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně dne 30.10.2006, č. j. P 236/96-87 a výše výživného pro syna M. byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně dne 30. 5. 2003, č. j. P 236/96-54. Obviněný byl podle citovaných rozsudků povinen platit výživné k rukám matky nezletilých dětí M. Š. do každého pátého dne v měsíci předem. Za období od 6. 11. 2003 do března 2008 měl obviněný zaplatit výživné pro syna J. v celkové výši 47.550,- Kč, zaplatil však pouze 859,- Kč a zůstal tak dlužen 46.691,- Kč. Za období od srpna 2005 do 31. 1. 2008 měl obviněný zaplatit výživné pro syna M. ve výši 30.000,- Kč, zaplatil však pouze 859,- Kč a zůstal tak dlužen 29.141,- Kč. V důsledku neplacení výživného se děti dostaly do situace, kdy jejich matka sama nebyla schopna zabezpečit jim alespoň průměrnou životní úroveň a z tohoto důvodu jí byl vyplácen příspěvek na živobytí ve prospěch syna J., a to v období od ledna 2007 do prosince 2007 ve výši 6.648,- Kč a ve prospěch syna M. jí byl vyplácen příspěvek na výživu v období od srpna 2005 do prosince 2006 v celkové výši 11.568,- Kč a v období od ledna 2007 do prosince 2007 příspěvek na živobytí v celkové výši 6.458,- Kč. Obviněný se přitom tohoto jednání dopustil za situace, kdy v době do roku 2005 se živil jako živnostník v oboru zemních prací a vydělával nejméně 5.000,- Kč čistého měsíčně, od 1. 4. 2005 do 31. 3. 2006 byl zaměstnán jako skladník ve společnosti E. W. s.r.o. se sídlem v P., kde v roce 2005 vydělával průměrně 9.795,- Kč měsíčně čistého a v roce 2006 průměrně 8.112,-Kč měsíčně čistého, v době od 3. 4. 2006 do 23. 6. 2006 byl zaměstnán ve společnosti V. E. spol. s r.o. se sídlem v P., kde vydělával průměrně 9.072,- Kč čistého, přičemž až do konce roku 2006 byl v pracovní neschopnosti a pobíral dávky nemocenského pojištění ve výši asi 8.500,- Kč měsíčně, v době od 27. 2. 2007 do července 2007 byl zaměstnán ve společnosti E. spol. s r.o. se sídlem ve V., kde vydělával průměrně cca 9.000,- Kč měsíčně čistého a od 17.3.2008 je zaměstnám ve společnosti I. S., s.r.o. se sídlem v P., kde za březen 2008 vydělal 7.111,- Kč čistého. Obviněný tedy po většinu doby byl řádně zaměstnán a měl dostatečné příjmy k placení výživného. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 31 T 85/2008, byl obviněný J. Z. odsouzen podle §213 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný J. Z. podal proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně odvolání a jeho trestní věc byla předložena Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně jako soudu odvolacímu. Podáním ze dne 11.6.2009 dále požádal o přeložení jeho trestní věci k Okresnímu soudu v Prachaticích, jelikož je evidován na Úřadu práce a nemá dostatek finančních prostředků na cestu do Zlína a zpět a současně je pro něj nemožné se dostavit z místa svého bydliště ve V. k projednání jeho trestní věci k soudu ve Zlíně na čas 9.15 hod.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k řešení tohoto sporu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávaném případě nejsou splněny důležité důvody k odnětí věci místně příslušnému soudu a jejímu přikázání soudu téhož druhu a stupně v blízkosti bydliště obviněného J. Z. Obviněný ve svém návrhu na odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a přikázání jinému věcně příslušnému soudu v blízkosti svého bydliště neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik závažné, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. V trestním řízení je časté, že místní příslušnost projednání věci se nekryje s bydlištěm obviněného. Protože ale místní příslušnost není založena na tom, že obžaloba jde za obviněným, lze tento princip prolomit jen ze závažných důvodů, a těmi ani časová ani finanční náročnost cesty obviněného do sídla soudu místně příslušného není. Stejně tak ovšem nelze považovat za důležitý důvod k odnětí věci místně příslušnému soudu tvrzení, že pro vzdálenost z bydliště nestačí ranní začátek projednání.
Jestliže obviněný J. Z. navrhl přeložení jeho trestní věci k Okresnímu soudu v Prachaticích, učinil tak patrně z neznalosti právních předpisů, jelikož jeho trestní věc se nachází ve stadiu odvolacího řízení a k jejímu projednání je věcně příslušný krajský soud.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného J. Z. na odnětí jeho trestní věci podle §25 tr. řádu Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a její přikázání Krajskému soudu v Českých Budějovicích, tedy jinému věcně příslušnému soudu v místě jeho bydliště za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera