ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1014.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 1014/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2009 dovolání podané obviněným J. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 9 To 66/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 47/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 38 T 47/2008, byl J. N. uznán vinným trestným činem pomoci k úvěrovému podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. (body 1 – 5 popisu skutku) a trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (body 2 – 5 popisu skutku), za které byl podle §250b odst. 3 za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5 se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v P., ul. N. B. v prodejně F. jako podnikatel provozující živnost pod firmou J. N. – F., jménem společnosti H. C. F., a. s., se sídlem B., M. nám., jíž byl smluvním zástupcem,
1) dne 4. 5. 2004 uzavřel po předchozí domluvě s T. V., úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 22.599,- Kč s K. H., ačkoliv věděl, že K. H. nemá v úmyslu splátky úvěru společnosti H. C. F., a. s., hradit, předmět prodeje nepředal a místo toho se o peněžní prostředky poskytnuté společností H. C., a. s., rozdělil s T. V., tím způsobil společnosti H. C. F., a. s., škodu ve výši 22.599,- Kč,
2) dne 10. 5. 2004 uzavřel po předchozí domluvě s T. V., úvěrovou smlouvu s spotřebitelském úvěru na částku 18.755,- Kč dne údajně s H. P., ačkoliv věděl, že T. V. a K. H. se za tuto osobu pouze vydávají, předmět prodeje nepředal a místo toho se o peněžní prostředky poskytnuté společností H. C. F., a. s., rozdělil s T. V., tím způsobil společnosti H. C. F., a. s., škodu ve výši 18.755,- Kč a způsobil vážnou újmu na právech H. P. tím, že použil její osobní údaje k získání úvěru, jehož splacení pak bylo na ní požadováno,
3) dne 28. 5. 2004 uzavřel po předchozí domluvě s T. V., úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 10.026,- Kč údajně s V. K., ačkoliv věděl, že T. V. a K. H. se za tuto osobu pouze vydávají, předmět prodeje nepředal a místo toho se o peněžní prostředky poskytnuté společností H. C. F., a. s., rozdělil s T. V., tím způsobil společnosti H. C. F., a. s., škodu ve výši 10.026,- Kč a způsobil vážnou újmu na právech V. K. tím, že použil její osobní údaje k získání úvěru, jehož splacení pak bylo na ní požadováno,
4) dne 8. 6. 2004 uzavřel po předchozí domluvě s T. V., úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 25.202,- Kč údajně se Z. Č., ačkoliv věděl, že T. V. a K. H. se za tuto osobu pouze vydávají, předmět prodeje nepředal a místo toho se o peněžní prostředky poskytnuté společností H. C. F., a. s., rozdělil s T. V., tím způsobil společnosti H. C. F., a. s., škodu ve výši 25.202,- Kč a způsobil vážnou újmu na právech Z. Č. tím, že použil jeho osobní údaje k získání úvěru, jehož splácení pak bylo na něm požadováno,
5) dne 15. 6. 2004 uzavřel po předchozí domluvě s T. V., úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 23.056,- Kč údajně s R. H., ačkoliv věděl, že T. V. a K. H. se za tuto osobu pouze vydávají, předmět prodeje nepředal a místo toho se o peněžní prostředky poskytnuté společností H. C. F., a. s., rozdělil s T. V., tím způsobil společnosti H. C. F., a. s., škodu ve výši 23.056,- Kč a způsobil vážnou újmu na právech R. H. tím, že použil jeho osobní údaje k získání úvěru, jehož splacení pak bylo na něm požadováno,
čímž způsobil společnosti H. C. F., a. s., se sídlem B., M. nám., celkovou škodu ve výši 99.638,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 9 To 66/2009 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. J. dovolání, kterým napadl zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu a jeho prostřednictvím také rozsudek soudu nalézacího. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívání na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i dalším (jiném) nesprávném hmotněprávním posouzení (§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) a že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, neboť v řízení, které usnesení odvolacího soudu předcházelo, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění citovaných dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že prvoinstanční soud zcela opominul vypořádat se s důkazy, jejichž provedení navrhoval na svoji obhajobu, přičemž jeho návrhy byly zamítnuty bez relevantního odůvodnění. Tím nalézací soud porušil §125 věta druhá tr. ř. Dále prvoinstanční soud pochybil při hodnocení jednotlivých důkazů. Obviněný opakovaně ohledně svědků H., Č., K. a P. uvádí, že tyto osoby shodně vypověděly, že odsouzeného neznají, nikdy si u něj v obchodě žádné zboží na splátky nepořizovaly, pouze jim byly jednotlivě odcizeny osobní doklady. Jejich výpovědi se týkaly trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., ovšem obviněného z tohoto trestného činu žádným způsobem neusvědčují a tím méně jej usvědčují ze spáchání pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu. Obviněný se nijak nepodílel na získání odcizených dokladů.
Další námitkou pak obviněný napadá odborné vyjádření citované v rozsudku nalézacího soudu jako odborné vyjádření ze dne 7. 5. 2006, které se však ve spise nenachází a pokud jej nalézací soud zaměnil za odborné vyjádření ze dne 7. 5. 2007, pak toto vůbec nezkoumá písmo obviněného, ale písmo T. V.
Nalézací soud podle názoru obviněného vydal rozsudek pouze na základě výpovědi svědkyně K. H. Obviněný však porovnal její výpovědi ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 36/2005 a v projednávané věci a poukázal na některé rozpory mezi těmito výpověďmi. Obviněný také navrhoval provedení důkazu dotazem na operátora mobilní telekomunikační sítě se žádostí o sdělení informací o uživateli telefonního čísla a přístroje, ze kterého byl dne 2. 7. 2007 formou SMS kontaktován neznámou osobou s požadavkem na úhradu neurčité finanční částky, při jejíž úhradě by proti němu nebylo vedeno trestní stíhání.
Další námitkou obviněný nalézacímu soudu vytýká neprovedení důkazu svědeckou výpovědí T. V. s odůvodněním, že by s největší pravděpodobností odepřel svědecky vypovídat podle §101 tr. ř. Obviněný připomíná, že T. V. v přípravném řízení opakovaně vypovídal.
Nakonec pak obviněný ještě namítl, že soud prvého stupně i soud odvolací se zcela opomněly vypořádat s tím, že trestný čin úvěrového podvodu je trestným činem úmyslným ve smyslu §4 tr. zák. S výjimkou tvrzení svědkyně K. H. přitom nebylo v řízení zjištěno, že se obviněný úmyslně podílel na páchání trestné činnosti. Soudy v rozporu se zásadami trestního řízení vyhodnocovaly důkazy pouze k jeho tíži.
S ohledem na to navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu nalézacího a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že namítanou nesprávnost právního posouzení skutku dovolatel v převážné míře podepřel takovým způsobem odůvodnění, ze kterého je patrná jeho skutková povaha založená na zpochybnění dostatečnosti rozsahu a správnosti hodnocení dokazování. Z hlediska posouzení výjimečné možnosti zásahu do skutkových zjištění je však zřejmé, že obviněný zpochybnil takové okolnosti přisouzeného jednání, které nejsou pro jeho právní posouzení rozhodné, a proto jinak obvyklý postup zvažování možnosti extrémního nesouladu skutkové a právní věty výroku o vině nebude na místě.
Státní zástupkyně zrekapitulovala skutkové závěry soudu prvního stupně a zdůraznila, že obviněný v rámci jednání popsaného pod body 2) až 5) pomáhal hlavním pachatelům při vylákání úvěrových finančních prostředků ke škodě s ním spolupracující úvěrové společnosti v rozsahu nikoliv malého škodlivého následku. Tím naplnil v účastenském postavení ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., a to jak po stránce objektivní tak i subjektivní. Odvolací soud zaujal stanovisko, že jeho jednání mělo být kvalifikováno podle §9 odst. 2 tr. zák., avšak změně právní kvalifikace brání zákaz reformace in peius. K tomu státní zástupkyně poznamenává, že dovolateli přisouzenou účastenskou formu trestné součinnosti nelze s úspěchem zpochybnit za stavu, kdy v rámci souzeného jednání nevystupoval v postavení smluvní strany a tedy nesplňoval podmínku speciálního subjektu podle §250b tr. zák. Za situace, kdy uvedenou právní kvalifikaci lze na podkladě podstatných okolností akceptovat, není důvodu zvažovat otázku výjimečného zásahu do skutkových zjištění, která jen dokreslují podrobnosti, za kterých se jednání odehrávalo.
Ve vztahu k bodu 1) popisu skutku však státní zástupkyně dospěla k závěru, že z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí není zřejmé, z jakých skutkových okolností dovolatelova jednání soudy vycházely při dovození subjektivní stránky jeho účastenského poměru k jednání hlavních pachatelů. Podle státní zástupkyně sice z výpovědi svědkyně K. H. vyplynulo, že obviněný věděl, že byla nezaměstnaná, chybí však důkaz o jeho vědomí o jejím úmyslu nehradit splátky úvěru. Tento rozpor však nemůže nikterak poznamenat přisouzenou právní kvalifikaci, neboť i škoda způsobená zbylými čtyřmi útoky překračuje ve svém součtu výrazně hranici škody nikoli malé.
Vzhledem k tomu navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod nejprve ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný převážnou většinou svých námitek přímo napadá skutkové závěry učiněné nalézacím soudem, proces dokazování jakož i hodnocení důkazů. Pokud pak v závěru svého dovolání vytýká soudu prvního stupně údajné nevypořádání se s úmyslným charakterem trestného činu úvěrového podvodu, pak ovšem tuto námitku blíže specifikuje opět jen údajnými nedostatky skutkových zjištění a hodnocení dokazování nalézacím soudem. Ani touto námitkou tedy obviněný zvolený dovolací důvod nenaplnil. Nad rámec dovolacího řízení a v reakci na vyjádření státní zástupkyně je pak možno dodat, že skutková věta dostatečně vystihuje formu zavinění obviněného, hodnocení důkazů nalézacím soudem vyznívá logicky a nevzbuzuje zásadní pochybnosti. Co se týká nedopatření při interpretaci odborného vyjádření, na které obviněný obzvlášť poukazuje, s touto námitkou se již vypořádal v odvolacím řízení soud druhého stupně, přičemž vysvětlil, že na skutkové závěry v jejich souhrnu nemělo toto pochybení vliv.
Obviněný pak označuje jako dovolací důvod dále i ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný v podstatě odkázal na obě alternativy ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., první z nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo odmítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněný J. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch