ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1300.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 1300/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2009 dovolání podané obviněným A. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 9 To 607/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 90/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. R.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 2 T 90/2008, byl A. R. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., za které byl podle §180d za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu Brno-venkov se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 26. 1. 2008 v době kolem 19.25 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf 19 1.6 TD, barvy modré metalízy, po místní komunikaci v obci N., kdy u rodinného domu nezvládl řízení a najel přední částí vozidla do tohoto domu, kdy následně z místa nehody ujel ve směru do chatové oblasti v k. ú. obce N., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, a takto jednal přesto, že mu byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 12 T 175/2007, v právní moci dne 25. 8. 2007, uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku, přičemž trest započal dne 4. 7. 2007, kdy mu bylo zadrženo řidičské oprávnění, v důsledku čehož vozidlo řídil i přesto, že věděl, že není držitelem řidičského oprávnění podle §81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 9 To 607/2008 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný A. R. prostřednictvím svého obhájce JUDr. A. M. dovolání, ve kterém uvedl, že jím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože ten spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že nalézací soud se opíral pouze o nepřímé důkazy. Prap. N. a prap. Š. nebyli přítomni autonehodě a kontrola hlídkou Policie ČR nebyla provedena při řízení vozidla, ale v chatě, kterou obviněný obýval, přičemž v tu dobu tvrdě spal. Nalézací soud se opíral zejména o svědeckou výpověď pana B., který je však blízkým přítelem paní Q., která obviněného v rozporu se skutečností označila za řidiče, který naboural do jejího domu. V její výpovědi byly ovšem tak zásadní rozpory, že ani nalézací soud ji nepokládal za hodnověrnou. Policie ČR neprovedla bezprostředně po činu rekognici, která by záležitost vyřešila. Pan B. tvrdil, že řidiče havarovaného auta vyfotil, snímek však nikdy nebyl orgánům činným v trestním řízení předložen. Obviněný se domnívá, že tomu tak bylo proto, že osoba na fotografii nebyla identická s představou paní Q. Ta měla mimořádný zájem na identifikaci řidiče za každou cenu, aby mohla vymáhat náhradu škody. Obviněný má za to, že pokud by soud uvedené skutečnosti řádně vyhodnotil, nemohl by dospět k závěru, že on byl řidičem vozidla. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání dospěl k závěru, že obviněný dovolacímu soudu prioritně předkládá vlastní verzi skutkového děje založenou na tvrzení, že kritického dne neřídil v rozsudku specifikované motorové vozidlo. Polemizuje přitom se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, a tvrdí, že nebyly provedeny všechny důkazy nutné pro objektivní posouzení věci, především rekognice. Tedy obviněný v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tvrdí, že soudy při zjišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Tyto námitky by mohly mít význam, pokud by na jejich podkladě bylo možno dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, pokud by obviněný takový nesoulad odůvodněně namítl. Tímto způsobem však obviněný ničeho nenamítá.
Státní zástupce shrnul, že obviněný napadenému rozhodnutí nevytkl žádnou vadu, která by zakládala dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. včetně zvoleného dovolacího důvodu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, své námitky však opírá o naprosto odlišný popis skutkového děje, než zjistil nalézací soud. Jím uváděnou verzí události se již soudy důsledně zabývaly v předcházejícím řízení, a to i při provádění a hodnocení důkazů, a přesvědčivě v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, proč ji pokládají za vyvrácenou.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný A. R. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch