ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.269.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 269/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2009 o dovolání obviněného M. K. I. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2008, sp. zn. 2 To 72/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 43 T 13/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. I. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2008, sp. zn. 43 T 13/2007, byl obviněný M. K. I. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a ochranné sexuologické léčení ambulantní formou.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že poté, co se dne 25. 11. 2006 kolem 21,30 hod. v P. – N. B. seznámil s poškozenou nezletilou Z. L., která zde čekala na autobus a odjel s ní na autobusové nádraží do Z., kde však zjistili, že poslední autobus již ujel, pozval poškozenou následně do nedaleké restaurace na pivo a poté s ní odjel do P., V. n., do herny N. V., kde již na ně čekal kamarád obžalovaného G. M. I., s nímž si krátce před tím pomocí mobilu domluvil možnost přespání pro sebe a poškozenou a společně odešli do herny, kde poškozené koupil velké pivo a předal jí peníze ve výši cca 1.800,- Kč ke hře na výherních automatech a následně již v ranních hodinách dne 26. 11. 2006 všichni odešli do bytu nacházejícího se ve 3. patře domu vedle herny, jehož nájemcem je M. J. I. a který užívá G. M. I., kdy po příchodu do tohoto bytu odvedl poškozenou do jednoho z pokojů, svlékl se do naha a poté začal svlékat i poškozenou, čemuž se poškozená bránila a křičela, proto vytáhl blíže neztotožněný nůž, povalil poškozenou, která se snažila uprchnout z pokoje, na postel a strhával z ní oblečení, přičemž za situace, když poškozená klečela na posteli zády k němu, přiložil jí nůž ke krku a zasunul jí pohlavní úd do análního otvoru a když poškozená ucukla a dále se bránila, požadoval po ní orální sex a jelikož poškozená nesouhlasila, přiložil jí opětovně blíže nezjištěný nůž ke krku a zasunul jí svůj pohlavní úd do úst, v důsledku čehož poškozená v obavách o svůj život obžalovanému vyhověla, kdy k ejakulaci obžalovaného nedošlo, přičemž shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že poškozené nezletilé Z. L. dosud nebylo patnáct let, o čemž ho poškozená již na počátku jejich seznámení sama informovala a v důsledku shora uvedeného jednání obžalovaného došlo u poškozené v souvislosti s prožitým traumatem k posttraumatické stresové poruše s průvodními neurotickými příznaky a s dosud nestabilizovanými změnami v osobnostní struktuře její zrající osobnosti, přičemž je nepochybné, že prožité trauma zanechá na utváření osobnostní struktury poškozené a tím i na jejím životním běhu významné následky.
O odvolání obviněného M. K. I. rozhodl Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 4. září 2008, sp. zn. 2 To 72/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. K. I. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že odvolací soud nesprávně zamítl jeho odvolání, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a rozhodnutí soudů tak spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel vytkl, že v posuzovaném případě byla vadně posouzena subjektivní stránka mu přisouzeného trestného činu, neboť bylo zjištěno, že se trestného činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, což podstatným způsobem snižuje míru jeho zavinění. Obviněný sice netrpí duševní poruchou, je však anomální osobností trpící sexuální deviací. Jde přitom o poruchu sexuálního pudu trvalého rázu, která podstatnou měrou snižuje jeho schopnost ovládat své jednání. Obviněný si tuto poruchu nemohl přivodit vlivem návykové látky, neboť požití alkoholu nemá na její vznik či projevy žádný vliv. Soudy pochybily, pokud na podkladě tohoto zjištění, neučinily odpovídající závěry předpokládané v §32 odst. 1 tr. zák., kteréžto ustanovení zakotvuje obligatorní důsledek spáchání trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti. Ze znaleckého posudku k osobě obviněného vyplynulo, že u něj zjištěnou poruchu lze odstranit uložením ochranného léčení ambulantního. Jestliže soudy obviněnému, kromě ochranného léčení, uložily též trest odnětí svobody ve třetině zákonné trestní sazby uvedené v §241 odst. 3 tr. zák., aniž aplikovaly ustanovení §32 odst. 2 tr. zák. (tj. nevyužily možnosti vyměřit mu trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby), tak postupovaly nesprávně, v rozporu se závěry ohledně stavu zmenšené příčetnosti obviněného. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí vlastní kvalifikace skutku podle příslušných ustanovení trestního zákona, případně jiných trestněprávních norem, tzn. posouzení toho, zda okolnosti skutkové povahy, jejichž naplnění vyžaduje příslušná skutková podstata trestného činu, byly správně podřazeny pod odpovídající ustanovení hmotného práva trestního. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením (jež v dovolání obviněný zřejmě namítá) je pak zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Z výše popsaného obsahu dovolání je patrné, že ačkoliv dovolatel formálně poukazuje na údajně nesprávné právní posouzení soudy zjištěného skutku a svou výhradu především směřuje do oblasti subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu (pokud jde o míru jeho zavinění), tak ve skutečnosti jeho námitky se obsahově vztahují pouze k výši uloženého trestu odnětí svobody, a to vůči jeho přísnosti s ohledem na tvrzený nesprávný postup stran aplikace ustanovení §32 tr. zák. Prostřednictvím tvrzení o nižší míře zavinění dovolatel totiž napadá výrok o trestu s tím, že s ohledem na zjištěnou zmenšenou příčetnost mu měl být ukládán trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby.
Tzv. (jiné) hmotně právní posouzení by při izolovaném jazykovém výkladu teoreticky mohlo zahrnovat i otázky ukládání trestu; při interpretaci tohoto pojmu ve smyslu zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyložil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal sebemenšího důvodu se od tohoto obecně uznávaného právního názoru odchýlit. Přitom ze shora uvedené citace judikátu Nejvyššího soudu je třeba zdůraznit, že ani případné nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v ustanovení §32 tr. zák. (a právě o toto tvrzení se opírá podané dovolání obviněného) nezakládá nejen dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod taxativně vymezený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Pokud tedy obviněný v dovolání soudům vytýkal, že při ukládání trestu (při stanovení konkrétní výměry uloženého trestu odnětí svobody) neaplikovaly ustanovení §32 odst. 1, 2 tr. zák., nezohlednily zjištěný stav zmenšené příčetnosti a v důsledku toho mu uložily nepřiměřeně přísný trest, a v tomto spatřoval nesprávné hmotněprávní posouzení věci, tak jeho námitky nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případě, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatel výslovně uplatnil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, když namítl, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V situaci, když Nejvyšší soud, jak již bylo popsáno shora, se vypořádal s dovolacími námitkami obviněného, jež podle jeho tvrzení měly zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze konstatovat, že shora uvedenými námitkami obviněného není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. V podrobnostech proto lze odkázat na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v posuzované věci není sporu o tom, že obviněnému bylo podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. důvodně uloženo ambulantní ochranné sexuologické léčení; ostatně tuto skutečnost ani obviněný v podaném dovolání nijak nezpochybňuje.
K námitce dovolatele, že soudy nepřihlédly k tomu, že se posuzovaného trestného činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, kterou si nezavinil, nelze přisvědčit a naopak lze odkázat již na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 17), jenž, byť poněkud i úsporně, vysvětlil uložení trestu odnětí svobody výrazně v dolní polovině zákonné trestní sazby právě zjištěním, že obviněný spáchal čin ve stavu zmenšené příčetnosti. S tímto závěrem se v napadeném rozhodnutí ztotožnil i odvolací soud. Je třeba připomenout výše již citovaná skutková zjištění soudů, která nepochybně svědčí o vysoké závažnosti obviněným spáchaného činu (opakované brutální sexuální násilí různorodé povahy, dokonce za použití zbraně, na osobě mladší patnácti let, které významně poznamenalo a dosud poznamenává život poškozené) a tak při stanoveném rozpětí zákonné trestní sazby pět až dvanáct let odnětí svobody, soudy uložením tohoto trestu ve výši sedmi let již dostatečně zohlednily zjištěnou zmenšenou příčetnost obviněného.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík