ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.281.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 281/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2009 dovolání podané obviněným P. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 5 To 427/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 102 T 82/2008, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 5 To 427/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 102 T 82/2008, byl P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za který byl podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 5 To 427/2008, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. uznal obviněného vinným trestným činem opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej podle §201a odst. 1 za použití §247 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému P. V. dne 23. 10. 2008, jeho obhájci dne 24. 10. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné, pobočka v Havířově, dne 22. 10. 2008.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že poté, co požil nebo si aplikoval nezjištěné množství blíže neurčené návykové látky a přivedl se tak do stavu nepříčetnosti, tak
dne 12. 1. 2008 v době kolem 19.00 hodin v H., okr. K. , na N. r. , v obchodním domě E. , v prodejně B. , vzal z regálu 4 ks salámu v hodnotě 219,60 Kč, 1 ks salám v hodnotě 59,90 Kč a 3 ks salámu v hodnotě 194,70 Kč, ke škodě obchodní společnosti B. , spol. s r.o., se sídlem v Ř. u P. , M. , kteréžto zboží následně uschoval pod bundu a takto s ním prošel pokladnou bez zaplacení, přičemž vzápětí byl zadržen pracovníkem ostrahy a zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
dne 24. 1. 2008 v době kolem 07.55 hodin v H.-Š. , okres K. , na ul. U N. , v prodejně L. , vzal z regálu 6 balení holících strojků včetně náhradních hlavic blíže nezjištěné značky v celkové hodnotě 834,- Kč, ke škodě obchodní společnosti L. Česká republika, v. o. s., se sídlem v P. , ul. N. , kteréžto zboží následně uschoval pod bundu a takto s ním prošel pokladnou bez zaplacení, přičemž vzápětí byl zadržen pracovníkem ostrahy a zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
dne 31. 1. 2008 v době kolem 12.10 hodin v H. –Š. , okr. K. , na ul. A. , v prodejně K. s. r. o., vzal z regálu 11 kusů čokolád v hodnotě 229,90 Kč a 11 ks čokolád v hodnotě 229,90 Kč, vše v celkové hodnotě 459,80 Kč, ke škodě obchodní společnosti P. , s. r. o., se sídlem v T. , ul. L. , kteréžto zboží si následně uschoval pod oděv a takto s ním prošel pokladnou bez zaplacení, přičemž vzápětí byl zadržen zaměstnanci prodejny a zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
dne 14. 2. 2008 v době kolem 08.50 hodin v H. –P. , okr. K. , na ul. D. , v prodejně S. , a. s., vzal z regálu 7 ks zubních kartáčků značky S. v hodnotě 629,30 Kč a 1 ks osvěžovače značky A. F. v hodnotě 349,- Kč, vše v celkové hodnotě 978,30 Kč, ke škodě obchodní společnosti S. , a. s., D. , H. –P. , kteréžto zboží si následně uschoval pod oděv a takto s ním prošel pokladnou bez zaplacení, přičemž vzápětí byl zadržen zaměstnanci prodejny a zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
dne 24. 2. 2008 v době kolem 13.50 hodin v H. –P. S. , okres K. , na ul. P. T. , v prodejně K., vzal z regálu 9 kusů deodorantů v hodnotě 719,10 Kč a 4 kusy deodorantů v hodnotě 291,60 Kč, vše v celkové hodnotě 1.010,- Kč ke škodě obchodní společnosti K. Česká republika, v. o. s., se sídlem v P., ul. P. , kteréžto zboží následně uschoval pod bundu a takto s ním prošel pokladnou bez zaplacení, přičemž vzápětí byl zadržen pracovníkem ostrahy a zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
a jednání pod body 1) – 3) se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 8 T 216/2006, jenž nabyl právní moci dne 6. 2. 2007, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře dvou měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců,
a jednání pod body 4) – 5) se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 103 T 157/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 5 To 30/2008, odsouzen pro dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, který v současné době vykonává.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. G. W. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Karviné, pobočce v Havířově, dne 17. 12. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, přičemž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud porušil zásadu zákazu reformace in peius, jelikož trestný čin opilství vykazuje vyšší stupeň typové společenské nebezpečnosti, než trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odvolání podal pouze obviněný.
Obviněný dále namítl, že kvalifikace trestného činu opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. je nesprávná. Odvolací soud ve výroku o vině uvádí, že obviněný se do stavu nepříčetnosti uvedl úmyslně, ve skutkové větě však není pro tento závěr žádný podklad, o formě zavinění zde není nic uvedeno. V daném případě je prvotní příčinou nepříčetnosti paranoidní schizofrenie, kterou obviněný trpí a která v kombinaci s nepatrným množstvím alkoholu nebo jiné návykové látky vyvolává vymizení ovládacích schopností a způsobí stav nepříčetnosti. O tom obviněný před spácháním skutku neměl poznatky. Nelze proto dovodit, že do stavu nepříčetnosti se přivedl úmyslně a podle názoru obviněného nelze v tomto směru dovodit ani nedbalostní formu zavinění, protože nemohl z ničeho usuzovat, že požití byť nepatrného množství alkoholu či aplikace nepatrného množství jiné návykové látky může takový stav vyvolat. Odvolací soud jej měl proto obžaloby zprostit.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a také předcházející rozsudek nalézacího soudu a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten se po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve vyjádřil k námitce obviněného ohledně porušení zásady zákazu reformace in peius. Uvedl, že této námitce nelze přisvědčit. Návětí, jímž odvolací soud upřesnil popis skutku, odpovídá výsledkům doplněného dokazování, které tento soud provedl. Ustanovení §201a tr. zák. představuje kvazidelikt, nejedná se o samostatně trestné jednání, nýbrž o ustanovení, které může být aplikováno pouze při naplnění zákonných znaků jiného konkrétního trestného činu, v tomto případě §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Nemůže se proto jednat o typově nebezpečnější jednání, než je majetkový delikt, který se s ohledem na nepříčetnost pachatele pojímá jako trestný čin opilství. Ani z hlediska trestní sazby se nejedná o ustanovení přísnější, než je trestný čin, který byl jinak jednáním obviněného naplněn, a to s ohledem na obsah §201a odst. 1 věty za středníkem tr. zák. Odvolacím soudem realizovaná změna popisu skutku a právního posouzení tedy nevyznívá v neprospěch obviněného.
Na druhé straně je podle státního zástupce třeba obviněnému přisvědčit v tom, že skutková a právní věta výroku napadeného rozsudku krajského soudu nejsou koherentní v otázce zavinění soudem konstatované nepříčetnosti. Ve skutkové větě se o povaze zavinění nepříčetnosti, ač jde o nezbytný znak skutkové podstaty tohoto trestného činu, neuvádí ničeho, a vyjádření úmyslného zavinění v právní větě tak nemá skutkový podklad. Ani v odůvodnění rozhodnutí krajského soudu není tato otázka náležitě a jednoznačně vysvětlena, a tak závěr soudu, že se obviněný úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, vzbuzuje závažné pochybnosti.
S ohledem na to navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle
§265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 5 To 427/2008, a aby tomuto soudu podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako důvod dovolání ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. V tomto směru je možno uvést, že námitky obviněného splňují uvedené předpoklady.
Co se však týká námitky obviněného o údajném porušení zásady reformace in peius, je třeba dát za pravdu státnímu zástupci. Skutkovou podstatu trestného činu opilství nelze v žádném případě považovat za přísnější, než je skutková podstata trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a to vzhledem k ustanovení §201a odst. 1 věty za středníkem tr. zák. Podle tohoto ustanovení se v případě, že se obviněný v zaviněném stavu nepříčetnosti dopustil jednání, které by mělo jinak znaky trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, nežli je uveden v citovaném ustanovení, zde stanovená trestní sazba trestu odnětí svobody na tři léta až osm let vůbec neuplatní, ale uplatní se trestní sazba stanovená u oné skutkové podstaty, která by byla aplikována v případě, že by se o stav nepříčetnosti nejednalo. Tak je tomu právě v posuzovaném případě, kdy není pochyb o tom, že skutková podstata trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. stanoví trest mírnější. Stejně tak lze souhlasit se státním zástupcem v tom, že již samotná povaha opilství jako kvazideliktu, kterého se lze dopustit jen při naplnění znaků objektivní stránky jiného trestného činu, takové srovnání vylučuje. Nejvyšší soud má za to, že vzhledem k této povaze opilství je posouzení určitého jednání, které by jinak mělo znaky některého trestného činu, jako trestného činu opilství, pro obviněného vždy příznivější.
Obviněnému je však třeba přisvědčit v jeho druhé námitce, a sice nedostatečného, resp. absentujícího vyjádření subjektivní stránky jeho jednání ve skutkové větě. Závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na příslušných skutkových zjištěních vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako je tomu u znaků objektivních (srov. 60/1972-IV Sb. rozh. tr.). Skutková věta pak musí, jak vyplývá z §120 odst. 3 tr. ř., obsahovat popis skutkových okolností rozhodných pro posouzení všech znaků skutkové podstaty, tedy i subjektivní stránky (srov. 43/1994-I Sb. rozh. tr.). V daném případě nelze ze skutkové věty dovodit, zda se u obviněného ve vztahu k přivedení se požitím nebo aplikací návykové látky do stavu nepříčetnosti jednalo o zaviněné jednání, případně zda se jej měl obviněný dopustit ve formě úmyslu přímého či nepřímého, eventuelně zda mohlo jít o jednání nedbalostní. Odvolací soud přitom v právní větě výroku o vině dovodil úmyslnou formu zavinění.
Odvolací soud navíc tuto otázku dostatečně nevysvětlil ani v odůvodnění svého rozhodnutí. Na straně 5 sice konstatuje, že se obviněný do stavu nepříčetnosti uvedl nejméně v úmyslu nepřímém, což soud dovodil z toho, že spáchal čin více útoky a také z jeho sdělení znalci, že krade, aby měl na přilepšenou, přičemž jeho schopnosti odolat prvnímu požití alkoholu či drogy jsou snížené, nikoliv vymizelé. Vyvstává zde ale pak otázka, zda vůbec při prvním útoku obviněný věděl, že i menší množství alkoholu či psychotropní látky jej přivede do stavu nepříčetnosti. Je zřejmé, že po spáchání prvního útoku obviněný takovou povědomost již mít musel, v případě prvního útoku však odvolací soud nespecifikuje z čeho takovou povědomost dovozuje. Odvolací soud se v odůvodnění nezabývá otázkou, zda obviněný věděl o své psychické chorobě nebo zda věděl alespoň o tom, že i po požití nebo aplikaci menšího množství návykové látky není schopen se ovládat.
Jestliže odvolací soud vychází z toho, že obviněný věděl, že se požitím byť menšího množství návykové látky přivede do stavu nepříčetnosti, na druhou stranu pak nevysvětluje, proč by se v případě obviněného nemělo jednat o tzv. actio libera in causa dolosní, tedy napití se (nebo aplikaci psychotropní látky) na kuráž s úmyslem spáchat v takto vyvolaném stavu trestný čin krádeže. Odůvodnění odvolacího rozhodnutí navíc víceméně ve prospěch této varianty vyznívá („sdělení znalci, že krade, aby měl na přilepšenou“).
V neposlední řadě pak odvolací soud zcela přehlédl, že pokud by šlo skutečně o jednání, které je třeba kvalifikovat jako trestný čin opilství podle §201a tr. zák., nebylo by možno jej současně spáchat ve formě pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák., ale jednalo by se o více samostatných trestných činů. V případě pokračování musí být totiž jednotlivé útoky pachatele vedeny jednotícím záměrem a tento záměr by se v případě trestného činu opilství musel vztahovat ke znakům trestného činu, o jehož spáchání by šlo v případě, že by se o stav zaviněné nepříčetnosti nejednalo. Jinými slovy v této konkrétní věci by se muselo jednat při jednotlivých útocích o záměr obviněného páchat ve stavu nepříčetnosti trestný čin krádeže, což by však současně znamenalo, že se jedná právě o výše popsané actio libera in causa dolosní. Obecně tak lze uzavřít, že trestný čin opilství není možné spáchat ve formě pokračování a bude se vždy jednat o samostatné trestné činy, i když jednotlivé útoky jinak naplňují stejnou skutkovou podstatu (trestného činu opilství i znaky trestného činu, o který by se jinak jednalo), jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Protože ve skutkové větě chybí popis okolností významných pro posouzení subjektivní stránky (skutkové závěry o psychickém vztahu obviněného k skutečnostem, jež zakládají trestný čin), nelze učinit právní závěr o jejím naplnění a tím méně o konkrétní formě.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání obviněného P. V. je v uvedeném směru opodstatněné, podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Podle §265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud opětovně projedná tuto trestní věc a odstraní vady vytknuté rozhodnutím Nejvyššího soudu, zejména znovu posoudí výsledky dokazování a učiněná skutková zjištění ohledně psychického vztahu obviněného k přivedení se do stavu nepříčetnosti požitím či aplikací návykové látky doplní do skutkové věty. Na jejich podkladě pak rovněž učiní závěr o zavinění obviněného.
Na základě těchto podle potřeby doplněných skutkových závěrů pak krajský soud znovu zváží, zda zjištěným jednáním obviněného byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu opilství podle §201a odst. 1 tr. zák.
Podle §265s odst. 1 tr. ř. je krajský soud v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí, je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil a respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.). V posuzovaném případě jde především o to, že jednání obviněného není možno již posoudit jako trestný čin krádeže, jak to učinil soud prvního stupně, neboť tento postup by jednoznačně byl z důvodů shora vysvětlených změnou v neprospěch obviněného. Pro úplnost je třeba připomenout, že zákaz změny rozhodnutí v neprospěch obviněného se týká mimo jiné i skutkových zjištění (srov. č. 22/1999 Sb. rozh. tr.). To však samo o sobě neznamená, že za situace, kdy ve skutkové větě rozsudku v rozporu s §120 odst. 3 tr. ř. nejsou vyjádřeny všechny skutečnosti rozhodné pro naplnění některého znaku skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, přičemž však tyto rozhodné skutečnosti soud správně zjistil, by nebylo možno skutkovou větu změnit a doplnit tak, aby byla skutková zjištění přesněji a výstižněji vyjádřena (srov. č. 38/2006-II Sb. rozh. tr.). Rovněž je pak třeba připomenout, že zákaz reformationis in peius se nevztahuje na samotné provádění důkazů, byť by byly pro obviněného nepříznivé.
Pakliže soud druhého stupně opětovně dospěje k závěru, že se v případě obviněného jednalo o stav zaviněné nepříčetnosti a je na místě aplikovat §201a tr. zák., nebude možno jeho jednání posoudit jako pokračující trestný čin, ale jako několik samostatných trestných činů. Nebude se přitom jednat o porušení zásady zákazu reformace in peius, neboť pokračování v trestném činu (89 odst. 3 tr. zák.), zejména proto, že s sebou nese sčítání způsobené škody, je třeba vždy považovat za nepříznivější posouzení jednání pro pachatele, nežli je tomu v případě spáchání více trestných činů, a to i za situace, kdy sečtení způsobených škod nemá za následek změnu právní kvalifikace na přísnější. Je si třeba uvědomit, že zákon v citovaném ustanovení stanoví další podmínky pro to, aby bylo možno posoudit určitou formu jednání jako kategorii trestné činnosti, s níž jsou spojeny přísnější důsledky při posuzování trestné činnosti.
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného P. V. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch