ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.52.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 52/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2009 o dovolání obviněného R. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2008, sp. zn. 7 To 336/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, pod sp. zn. 12 T 224/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2008, sp. zn. 12 T 224/2007, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Soud dále rozhodl o nároku na náhradu škody poškozené K. p., a. s.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 14. srpna 2006 v pobočce K. b., a. s., v B., nám. S., uzavřel úvěrovou smlouvu „Perfektní půjčka“ na částku 150 000,- Kč, přičemž při sjednání úvěru uvedl, že je zaměstnán u společnosti D. v. o. s., se sídlem v B., H. a doložil potvrzení o výši příjmu u této společnosti, přestože si byl vědom toho, že v uvedené společnosti nikdy nepracoval a žádný příjem u ní nepobíral, sjednané splátky na poskytnutý úvěr nehradil a způsobil tak společnosti K. b., a. s., se sídlem v P., N. P., škodu ve výši 150 000,- Kč.
Odvolání obviněného R. B. Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 11. září 2008, sp. zn. 7 To 336/2008, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Odvolací soud v posuzované věci nesprávně zhodnotil okolnosti rozhodné pro stanovení druhu a výměry trestu, když vycházel z toho, že se obviněný v minulosti opakovaně dopustil majetkové trestné činnosti (podvodného jednání), a je tedy tzv. speciálním (event. druhovým) recidivistou podle §34 písm. l) tr. zák. Podle názoru obviněného nebyla naplněna tzv. materiální podmínka recidivy. Předcházející odsouzení obviněného nebylo pro trestnou činnost majetkové povahy, ale pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Pro majetkovou trestnou činnost byl obviněný odsouzen naposledy v roce 1996. K tomu odsouzení však již nemělo být přihlíženo, byť dosud nedošlo k jeho zahlazení (obviněný o jeho zahlazení nepožádal, ale podmínky pro zahlazení byly dány již v roce 2000), neboť od něj uplynula velice dlouhá doba. Obviněnému měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody se stanovením delší zkušební doby. O tom svědčí i další okolnosti případu. Život obviněného byl vždy řádný. Posuzovaným jednáním nezískal obviněný žádný majetkový prospěch. Jednání nebylo ani zaviněné, neboť jednal na základě příslibu, že mu peníze z úvěru budou pravidelně spláceny. Ke svému jednání se v plném rozsahu přiznal, upřímně jej litoval a v rámci svých možností se snažil o úhradu vzniklé škody. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a ve věci sám rozhodl rozsudkem tak, že se obviněnému uložený trest odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že jeho argumentace nenaplňuje jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tzv. jiným nesprávným hmotně právním posouzením může být ve vztahu k výroku o trestu toliko nesprávné vyřešení otázek o uložení souhrnného nebo společného trestu, nikoli nesplnění podmínek pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jak ve svém dovolání namítá obviněný. Dovolacím důvodem není ani případné porušení ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu, §31 odst. 1, 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu nebo §33 tr. zák. o polehčujících okolnostech při ukládání trestu. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí kvalifikace skutku, případně kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením (jež v dovolání namítá obviněný) je pak zhodnocení otázky, která nespočívá v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Tzv. (jiné) hmotně právní posouzení by při izolovaném jazykovém výkladu teoreticky mohlo zahrnovat i otázky ukládání trestu, při interpretaci tohoto pojmu ve smyslu zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyložil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že pokud obviněný v dovolání namítal nesprávné vyhodnocení kritérií §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, jeho námitky nelze podřadit pod jím uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík