ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.617.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 617/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 dovolání podané obviněným S. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 8 To 97/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 172/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 2 T 172/2008, byl obviněný S. M. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Znojmě se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že v období od měsíce března roku 2005 do měsíce října roku 2008 včetně v M., okres Z., a jinde řádně neplnil vyživovací povinnost na svou dceru M. M., ač mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších novel, přičemž výše výživného, která odpovídá jeho možnostem, schopnostem, majetkovým poměrům a oprávněným potřebám dítěte, mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě, č. j. P 280/2003-72, ze dne 16. 2. 2004, na částku 800,- Kč měsíčně splatnou vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám matky A. M. (od nabytí zletilosti dcery, tj. od ledna 2007 pak přímo k rukám již zletilé dcery M. M.), když tak za uvedené období dluží na výživném k rukám matky A. M. (od března 2005 do prosince 2006) částku ve výši 16.375,- Kč (neboť v průběhu této doby matce zaplatil na výživném celkovou částku ve výši 1.225,- Kč) a k rukám dcery částku ve výši 17.600,- Kč (za období od ledna 2007 do října 2008).
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, ačkoli se před tím v hlavním líčení práva odvolání vzdal. O podaném odvolání pak rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 8 To 97/2009, tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. K. dovolání.
Obviněný napadl výrokovou část citovaného usnesení. Jako dovolací důvod odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že odvolací soud zamítl jím podané odvolání, ačkoli pro tento postup nebyly splněny procesní podmínky. Krajský soud vycházel z protokolace a z rozsudku prvoinstančního soudu, ze kterých vyplynulo, že se obviněný vzdal práva odvolání za sebe i za osoby oprávněné. Obviněný však namítá, že si ze závěrečné části hlavního líčení nic nepamatuje. Trpí totiž chronickou chorobou a v jejím důsledku dochází u něj k výpadkům paměti, ke stavům, kdy neovládá svou vůli, nereaguje nebo reaguje neadekvátně na podněty z okolí. Tyto stavy vrcholí bezvědomím. K tomu obviněný doložil lékařskou zprávu. Obviněný má za to, že pokud prohlásil, že se vzdává práva odvolání, bylo to v rozporu s jeho vůlí vlivem nepříznivého zdravotního stavu. V danou chvíli byl procesně nezpůsobilý činit právní úkony.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle
§265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 8 To 97/2009, i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 2 T 172/2008, a aby v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn pouze formálně, neboť okolnosti týkající se činnosti soudu prvního stupně se jednoznačně podávají přímo z protokolu o hlavním líčení, z něhož je zřejmé, že samosoudce v této věci postupoval v souladu se všemi ustanoveními trestního řádu. Dovolání obviněného je tedy zjevně neopodstatněné. Nyní vznesené námitky dovolatele nejsou způsobilé naplnit jím zvolený ani jiný dovolací důvod.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako důvod dovolání ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil citovaný dovolací důvod v jeho první alternativě, domnívá se, že soud druhého stupně odmítl jeho odvolání přesto, že nebyly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky. Nejprve je nutno konstatovat, že námitku obviněného, kterou své dovolání zdůvodnil, tedy že jeho prohlášení o vzdání se práva odvolání v hlavním líčení neodpovídalo jeho skutečné vůli, neboť bylo důsledkem jeho choroby, je možno podřadit citovanému dovolacímu důvodu. Nelze jí však přisvědčit. Pokud bychom vycházeli z toho, že obviněný skutečně neovládal svou vůli a následně si své prohlášení o vzdání se odvolání nepamatoval, je zřejmé, že nejpozději z písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně se o této skutečnosti musel dozvědět. Před odvolacím soudem však nastíněnou námitku neuplatnil, a proto Krajský soud v Brně postupoval zcela správně, když vycházel z obsahu spisu, zejména z protokolace hlavního líčení, a odvolání odmítl jako podané osobou, která se jej výslovně vzdala. Dovolání obviněného je proto zjevně neopodstatněné.
Mimo rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ještě dodává, že ani obviněným předložená lékařská zpráva zdaleka jeho tvrzení nedokládá, neboť v ní jeho praktická lékařka potvrzuje pouze to, že u obviněného se vyskytují „opakované stavy bezvědomí necharakteristické pro epileptické“. Obviněný byl „vyšetřen kardiologem a neurologem … vše bez průkazu patologie, terapie nebyla naordinovaná žádná“. Lékařka se tedy nevyjadřuje k průběhu takovýchto stavů u obviněného, nezmiňuje nic o tom, zda je možné, aby okolí obviněného jeho stav nezpozorovalo atd. Obviněný tedy nejen že svou námitku uplatnil až nyní v dovolacím řízení, ale navíc své tvrzení nepodepřel relevantními důkazy.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch