ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.67.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 67/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2009 dovolání podané obviněným A. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 4 To 194/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 34/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 2 T 34/2007, byl A. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Poškozená společnost H., s. r. o., byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 4 To 194/2008 tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007, č. j. 8 T 165/2006-106, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a nově uznal obviněného vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž mu podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a 37a tr. zák. uložil společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně také zrušil výrok o souhrnném trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 10. 2007, č. j. 1 T 118/2007-99, kterým byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007, č. j. 8 T 165/2006-106, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2007, č. j. 3 To 507/2007-127, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě škody.
Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému A. D. dne 6. 10. 2008, jeho obhájkyni též dne 6. 10. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Opavě dne 3. 10. 2008.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1. dne 15. 3. 2006 kolem 15.00 hodin v O.-P. na ulici T., na pracovišti společnosti Š. D. B., v úmyslu se obohatit, pod nepravdivou záminkou půjčky vylákal od zaměstnance firmy P. K. elektrickou úhlovou brusku zn. Bosch GWS 14-150C s brusným kotoučem v hodnotě 3.920,- Kč, kterou nevrátil a následně zastavil, výtěžek užil pro vlastní potřebu a poškozenému P. K. způsobil škodu ve výši 3.920,- Kč,
2. dne 19. 4. 2006 kolem 13.30 hodin v O.-P. na železniční stanici Hlavní nádraží, v úmyslu se obohatit, pod nepravdivou záminkou půjčky vylákal od zaměstnance firmy M. ú. v. S. K. elektrickou úhlovou brusku zn. Protool AGP 230-5 v hodnotě 4.200,- Kč, kterou nevrátil a následně zastavil, výtěžek užil pro vlastní potřebu a poškozené firmě J. M. – ú. v., O.-Z., ul. D., způsobil škodu ve výši 4.200,- Kč,
3. dne 25. 5. 2006 v O. na K. n., v kanceláři společnosti H., spol. s r. o., U. B., uzavřel s využitím padělaného potvrzení o svém zaměstnání a výši příjmů s R. A., jakožto původním nájemcem, smlouvu o postoupení práv a povinností z leasingové smlouvy, uzavřené s uvedenou leasingovou společností dne 14. 7. 2005 na osobní vozidlo zn. JEEP Grand Cherokee 4WD 4,0 v hodnotě 120.000,- Kč, přičemž při převzetí uvedeného vozidla uhradil dlužnou částku na splátkách ve výši 20.000,- Kč s tím, že zbytek dlužné částky ve výši 20.000,- Kč se zavázal zaplatit ve třech splátkách a dále se zavázal splácet 26 měsíčních splátek po 6.515,- Kč, stanovené splátky však nezaplatil ani nehodlal zaplatit, osobní vozidlo následně předal R. K. za účelem jeho prodeje, čímž způsobil společnosti H. spol. s r. o., U. B., škodu ve výši 120.000,- Kč.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. H. H. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Opavě dne 3. 12. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soud podle jeho názoru neúplně zjistil skutkový stav, neboť nedoplnil řízení provedením důkazů, které obviněný navrhoval, a v rámci volného hodnocení tyto důkazy nevyhodnotil správně. Jeho vina byla uznána na základě výpovědi jediného svědka – R. K., který vědomě neříkal pravdu. Obviněný vozidlo nikdy nechtěl prodat, svědek je měl pouze opravit. Povinností soudu bylo zajistit účast navržených svědků u hlavního líčení. Tímto nezákonným postupem zbavil soud obviněného možnosti důsledně využít svého práva na obhajobu.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlila podstatu uplatněného dovolacího důvodu a zhodnotila, že obviněným předestřené námitky zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají a tedy jej ani věcně nenaplňují. Platí totiž, že v dovolání musí být dovolací důvod nikoliv pouze tvrzen či uveden citací paragrafového znění, ale musí být uplatněn právně relevantními námitkami, tedy takovými, které lze pod zvolený dovolací důvod podřadit. Podstatu námitek obviněného však tvoří výhrady skutkové povahy, neboť směřují do rozsahu dokazování a způsobu, jakým byly provedené důkazy hodnoceny.
K námitce obviněného, že neprovedením jím navržených důkazů mělo dojít k porušení práva obhajoby, státní zástupkyně uvádí, že v trestním řízení závisí výlučně na úvaze soudu, které z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. To vyplývá z článku 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z toho plyne, že soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhu na doplnění dokazování. Není povinností obecných soudů akceptovat jakýkoliv důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnit, k čemuž v právě posuzované trestní věci došlo. Soud vyhodnotil obviněným navržené důkazy jako nadbytečné, protože tvrzení, k jehož prověření byly navrhovány, bylo již v předchozím řízení bez důvodných pochybností ověřeno.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uvádí jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice v úvodu svého dovolání uvádí, že rozhodnutí ve věci samé spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, toto tvrzení však již žádnou konkrétní právní námitkou nepodepírá, naopak tvrdí, že soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl obviněným navržené důkazy. Z obsahu dovolání je pak zřejmé, že námitky obviněného se týkají jednání uvedeného ve skutkové větě pod bodem 3. Co se týká argumentace obviněného, že neprovedením těchto důkazů jej soud zbavil možnosti plně využít práva na obhajobu, lze nad rámec dovolacího řízení souhlasit s tím, co k věci uvedla státní zástupkyně. Skutečně není povinností obecných soudů, která by vyplývala z obhajovacích práv, realizovat všechny důkazní návrhy. Pokud však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnit, což v posuzované trestní věci učinil. Soud vyhodnotil obviněným navržené důkazy jako nadbytečné, protože tvrzení, k jehož prověření byly navrhovány, bylo podle jeho názoru již v předchozím řízení bez důvodných pochybností ověřeno.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný A. D. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch