ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.691.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 691/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 dovolání podané obviněným MUDr. V. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 8 To 144/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 40/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2008, sp. zn. 43 T 40/2007, byl MUDr. V. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v době od 10.15 hod. do cca 22.00 hod. dne 27. 2. 2007 poté, kdy poškozenou M. S., vylákal pod nezjištěnou záminkou na místo schůzky v P. již v úmyslu ji usmrtit, ji odvezl vozidlem, které užíval, na přesně nezjištěné místo, kde na ni vystřelil z plynové pistole náboj s pepřovou náplní tak, aby ochromil její obrannou reakci, drátem jí svázal obě ruce před tělem a obě nohy, ústa a nos jí přelepil páskou, přes hlavu jí přetáhl igelitový pytel, který pod krkem upevnil omotáním páskou, v důsledku čehož došlo u poškozené ke smrti udušením, po usmrcení poškozené zabalil její tělo do igelitových pytlů a uložil je do předem připravené a upravené plastové bedny výrobce P. I., kterou zatížil předem připravenými šestnácti kameny, víko bedny po celém obvodu zajistil vázacím drátem a bednu vhodil do O. p., odkud byla dne 20. 6. 2008 kolem 21.00 hodin vylovena rybáři na 180,1 říčním km v k. ú. Obce J., okres P.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 8 To 144/2008, tak, že podle §256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. M. S. dovolání.
Obviněný svým dovoláním napadl zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přestože v řízení, které usnesení odvolacího soudu předcházelo, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že jeho jednání, tak jak bylo popsáno ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Toto tvrzení odůvodnil obviněný námitkou, že k tomu, aby se jednalo o trestný čin vraždy, musely by nepřímé důkazy tvořit ucelený řetězec, neboť přímý důkaz neexistuje a on sám se k činu nepřiznal. Obviněný v průběhu řízení vždy uváděl, že se v inkriminovaný den s poškozenou setkal v P., nepopíral, že poškozená si sedla k němu do auta, poté asi po 20ti minutách vystoupila v prostorách nákupního střediska T. a od té doby mu její další pohyb není znám. Soudy se nevypořádaly s námitkami a připomínkami obviněného v dané věci, neboť vůbec neprovedly důkazy, které navrhoval a které by nepochybně svědčily v jeho prospěch, když nevyslechly svědkyni A., sekretářku přednosty onkologického oddělení F. n. P., která ve výpovědi uvedla, že dne 27. 2. 2007 jí poškozená kolem 12.45 hod. volala do kanceláře a chtěla si objednat schůzku s přednostou oddělení nebo jeho zástupcem. Během hovoru svědkyně slyšela zvuk sbíjecího kladiva a kompresoru, proto požádala poškozenou, aby jí zavolala z jiného místa. Asi za 5 min. se poškozená ozvala z místa, kde bylo absolutní ticho. To podle obviněného dokazuje, že poškozená nebyla v ohrožení a rozrušená a nebylo jí bráněno ve svobodném pohybu a jednání. Obviněný byl v té době již nejméně dvě hodiny bez jakéhokoli kontaktu s poškozenou. Obviněný se dále domnívá, že v jeho prospěch vyznívají i údaje o pohybu jeho vozidla a mobilních telefonů jeho a poškozené, které také citoval.
Dále obviněný zdůrazňuje, že nebylo soudy reagováno na jeho námitky vztahující se k vrtáku nalezenému v jeho bytě při domovní prohlídce, na kterém byly odborným vyjádřením zjištěny částice zelené plastické hmoty druhově shodné s materiálem bedny, v níž bylo nalezeno tělo poškozené. Obviněný upozorňoval, že vrtáno bylo i v šedé části bedny, přičemž šedé částice zjištěny nebyly. Dále nebyl akceptován jeho důkazní návrh na provedení biologické expertízy z pásky nalezené na těle poškozené, která obsahovala lidské vlasy, zvířecí chlupy a další trichologický materiál, přičemž ze vzorků nebyly udělány testy DNA s porovnáním DNA obviněného. Obviněný nechová domácí zvířectvo, ale manžel poškozené chová psy. Dále obviněný cituje část usnesení odvolacího soudu týkající se výpovědi svědkyně Černé s námitkou, že toto svědkyně nikdy neuváděla.
Obviněný tak dospěl k závěru, že vůči němu byla porušena zásada in dubio pro reo a jeho právo na spravedlivý proces. Pokud soudy neprovedly jím navržené důkazy znaleckými posudky, pak jejich právní závěry jsou v nesouladu se skutkovými zjištěními.
Závěrem navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a buď mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby odvolací soud obviněného obžaloby zprostil, nebo aby Nejvyšší soud obviněného sám obžaloby zprostil. Obviněný rovněž navrhl, aby předseda senátu Městského soudu v Praze podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu České republiky přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který na podkladě napadeného rozhodnutí obviněný vykonává.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání předně uvedl, že pro postup podle §265h odst. 3 tr. ř. není v dané věci žádný racionální důvod. Pokud pak jde o samotné námitky obviněného konstatoval státní zástupce, že obviněný neuvedl jedinou námitku, která by zvolenému dovolacímu důvodu vyhovovala. Povšechné tvrzení, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu nevykazuje zákonné znaky předmětného trestného činu, je bezobsažnou proklamací a je i věcně nesprávné, neboť skutková věta popisuje všechny esenciální znaky trestného činu podle §219 odst. 1 tr. zák. Uplatněná argumentace je víceméně identická s obsahem odvolání a již se s ní vypořádal odvolací soud, který věc náležitě přezkoumal po stránce skutkové i právní i z hlediska aplikované trestní sankce. Výhrady obviněného zahrnují výlučně stesky na průběh a výsledky dokazování před soudem prvního stupně, které ale odvolací soud rovněž bedlivě zkoumal a s jeho závěry lze bez výhrad souhlasit. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný měl na mysli druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, ovšem předpokladem jejího úspěšného uplatnění je zjištění, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zatíženo vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v tomto případě tedy písm. g), ovšem žádnou výhradu podřaditelnou pod tento dovolací důvod obviněný neuvedl.
Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl státní zástupce závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod nejprve ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice v úvodu svého dovolání uvádí, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, a který je popsán ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podle §219 odst. 1 tr. zák., avšak tuto obecnou námitku dále specifikuje pouze výhradami proti rozsahu dokazovaní a částečně proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Obviněný však neuvádí jedinou námitku, která by se týkala hmotně právního posouzení a byla tedy z hlediska zvoleného dovolacího důvodu relevantní. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud pouze poznamenává, že z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu plyne, že skutková zjištění v případě obviněného tvoří ucelený řetězec událostí a skutečně nevzbuzují žádné pochybnosti. Odvolací soud pak dovysvětlil, proč důkazním návrhům obviněného nebylo z části vyhověno. Na okraj pak Nejvyšší soud ještě dodává, že pokud obviněný cituje v dovolání místa a časy, kde byly mobilním operátorem dne 27. 2. 2007 zachyceny mobilní telefony jeho a poškozené, pak již jen pouhým porovnáním těchto lokalit na mapě je patrné, že tímto není v žádném případě vina obviněného vyvrácena a tyto záznamy rozhodně v jeho prospěch nevyznívají. Podobně nepřesvědčivě zní např. i námitka obviněného ohledně výslechu svědkyně A., neboť skutková zjištění nevylučují to, že ve 12.45 hod. mohla být poškozená ještě naživu a vzhledem ke svému vztahu s obviněným nemusela ještě tušit nic o svém budoucím osudu.
Lze proto konstatovat, že obviněný ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje pouze svoje neztotožnění s hodnocením důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Obviněný označuje jako dovolací důvod dále i ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za situace, kdy obviněný, jak již bylo naznačeno výše, svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl jimi naplnit ani dovolací důvod podle druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný MUDr. V. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou zakotveny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch