ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.735.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 735/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 dovolání podané obviněnými F. L., a L. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 7 To 8/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 4/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných F. L. a L. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, byli obvinění F. L. a L. M. uznáni vinnými pokusem trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2, písm. h) tr. zák. Obviněný F. L. byl za tento a za sbíhající trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 10. 2007, č. j. 1 T 112/2007-61, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2007, odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný L. M. byla za shora specifikovaný trestný čin a za sbíhající trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12. 10. 2007, č. j. 1 T 122/2007-80, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2007, odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obvinění trestné činnosti dopustili tím, že v době od 19.00 hod. dne 6. 11. 2007 do 2.00 hod. dne 7. 11. 2007 v L., na náměstí J. M. M., v restauraci hotelu S., po předchozí dohodě a rozdělení úkolů, v úmyslu ho usmrtit a zmocnit se peněz v restauraci uložených napadli číšníka D. Q., tak že F. L. vstoupil do restaurace a bodl ho nožem s čepelí dlouhou 9,5 cm do krku, přičemž L. M., který měl poté, co se napadený zhroutí, vejít a pomoci L. najít peníze a odcizit je, čekal před restaurací a pozoroval činnost L. oknem, přičemž takto připravený čin nedokonali a z místa uprchli pouze proto, že napadený číšník se začal aktivně bránit, přičemž tímto útokem způsobil F. L. D. Q. bodnořeznou ránu pronikající do krku za kývačem vpravo do hloubky 10-12 cm, která mohla poškozeného ohrozit na životě a vyžádala si urgentní chirurgický zákrok.
Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali obvinění F. L. a L. M. odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soudu v Praze jako soud odvolací, usnesením ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 7 To 8/2009, tak, že podle §256 tr. ř. obě odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Vrchní soudu v Praze podali dovolání obviněný F. L., a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. B. a obviněný L. M. prostřednictvím obhájce Mgr. B. B.
Obviněný F. L. napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění citovaného dovolacího důvodu odůvodnil obviněný tím, že je skutečností, že měl v úmyslu odcizit D. Q. finanční prostředky, tento úmysl pojal pod vlivem nemírné konzumace alkoholických nápojů. Neměl však v žádném případě úmysl způsobit mu nějaké vážné zranění, chtěl mu pouze znemožnit, aby jej pronásledoval. Neuvažoval o tom, jaké důležité orgány se na kterém místě těla nacházejí, do krku jej bodl proto, že to bylo nejlépe přístupné místo bez oděvu. O jeho úmyslu nezpůsobit poškozenému vážné zranění svědčí fakt, že jej bodl pouze jednou. Způsobil mu přitom jen prosté ublížení na zdraví, nedošlo k ohrožení jeho života. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin loupeže podle §234 tr. zák. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný uznává vinným výše popsaným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.
Obviněný L. M. napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu stručného dovolání odkázal na své stanovisko zjevné z celého spisového materiálu s tím, že v jeho případě se mohlo jednat nanejvýš o pokus trestného činu loupeže ve smyslu §234 tr. zák. Pokud se týká výroku o trestu, soud nepřihlédl k zásadám vyjádřeným v §23, §31 odst. 2 písm. a) a §33 písm. b), e), a ch) tr. zák.
Navrhl Nejvyššímu soudu České republiky, aby zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i soudu nalézacího a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k dovolání obviněného F. L. po shrnutí obsahu jeho dovolání uvedl, že jeho námitky jsou zcela shodné s obhajobou uplatněnou v dřívějších stádiích řízení. Nalézací soud učinil skutková zjištění, že přepadení bylo předem naplánováno včetně usmrcení poškozeného, který obviněného L. znal a mohl by jej snadno identifikovat. Je notoricky známo, že poranění krční tepny vede k rychlému vykrvácení a smrti, nelze tedy akceptovat tvrzení obviněného, že o takovém následku vůbec neuvažoval. Námitky dovolatele jsou tak ve skutečnosti toliko jeho polemikou s hodnocením provedených důkazů a s použitou právní kvalifikací, která se však jeví jako zcela přiléhavá.
Závěrem však státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněného L. M. uvedl státní zástupce rovněž, že nalézací soud učinil skutková zjištění, že přepadení bylo předem naplánováno včetně usmrcení poškozeného. Dále konstatoval, že výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ustanovení uvedenými vadami však napadený výrok zjevně netrpí a tyto vady nejsou ani v dovolání namítány.
Závěrem pak státní zástupce rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění označují jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v případě dovolání obou obviněných. Ti totiž neuvedli žádnou námitku, kterou by bylo možno deklarovanému nebo i jinému dovolacímu důvodu podřadit. Ačkoli se oba domáhají odlišné právní kvalifikace skutku, tedy posouzení jako pokusu trestného činu loupeže, ve skutečnosti obviněný F. L. staví svoje přesvědčení o neprávnosti právní kvalifikace na odlišných skutkových závěrech týkajících se jeho úmyslu, obviněný L. M. pak toto svoje tvrzení neodůvodnil nijak. V předchozím řízení se však jeho obhajoba vztahovala rovněž k dokazování, zejména údajně nevěřil, že se obviněný F. L. činu dopustí. Nalézací soud a potažmo i soud odvolací dospěly však k odlišným skutkovým závěrům výše citovaným, nad rámec dovolacího řízení je nadto možno podotknout, že tyto závěry jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování a rozhodnutí v tomto směru nevzbuzují žádnou pochybnost.
K obecné námitce obviněného L. M. vztahující se k výroku o trestu je pak třeba ještě uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl–li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. Navíc je z odůvodnění obou rozhodnutí zřejmé, že soudy uvedená hlediska zvážily a své závěry řádně odůvodnily.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění F. L. a L. M. podali svá dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání obviněných rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch