ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.882.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 882/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 dovolání podaná obviněnými M. P. a E. V., dříve L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 6 To 140/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 247/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. P. a E. V., dříve L., o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 29 T 247/2005, byly obviněné a dalších deset spoluobviněných uznáni vinnými trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. Obviněná M. P. pak byla podle tohoto ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem, současně jí byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 30 000 Kč. Pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě jí pak byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. E. V. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, a rovněž byla pro jeho výkon zařazena do věznice s dozorem.
Na základě odvolání státního zástupce následně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 6 To 140/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek u všech obviněných ve výroku o vině a trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že všechny obviněné uznal vinnými trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněná M. P. pak byla podle §204 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, současně jí byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě jí pak byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
E. V. byla podle §204 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, a rovněž byla pro jeho výkon zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě jí pak byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obviněná M. P. dopustila trestné činnosti tím, že nejméně od počátku roku 2004 do 5. 12. 2004 se účastnila činnosti organizované skupiny založené nejméně od počátku roku 2000 k zajištění provozování prostituce v nočních klubech L. T. D. C. v obci K. L., část D., T. v obci K. L. a P. v obci K., okr. Ch., avšak i jinde, v níž její členové plnili jednotlivé úkoly, zejména jako majitelé a provozovatelé těchto objektů, organizátoři prostituce z nich, osoby zjednávající a najímající ženy z ČR a SR k provozování prostituce v těchto podnicích, osoby rozhodující o umístění jednotlivých žen do těchto podniků a jejich případném prodeji do podniků dalších, výběrčí finančních hotovostí od jednotlivých prostitutek a jejich klientů, řidiči dovážející a odvážející prostitutky z jednotlivých podniků, jejich ochránci, osoby které si samy umisťují tzv. své ženy do těchto podniků k provozování prostituce a dále využívající těchto žen k prostituci na tzv. trase, přičemž sama jako majitelka a provozovatelka podniku T., organizátorka prostituce zde, osoba zabývající se zjednáváním a najímáním žen ČR a SR k provozování prostituce v tomto podniku, ale i jinde, rozhodující o jejich dalším umisťování v nich nebo o jejich následném prodeji do podniků dalších a provádějící dohled nad ženami provozujícími prostituci v podniku T., či prostřednictvím spoluobžalovaných J. F., E. L., J. K., E. K., M. B., M. B., M. B., G. B., A. M. a dalších přesně neustanovených osob na více místech v ČR a SR, ale i jinde zjednala k provozování prostituce v těchto podnicích nejméně osoby K. B., N. B., B. B., Z. Ď., L. G., a další přesně nezjištěné ženy, které ji zde pak také postupně vykonávaly, přičemž jim buď sama či prostřednictvím dalších osob odebírala část peněz z prostituce získaných, o jejichž původu prokazatelně věděla, a tyto si pak ponechávala.
Obviněná E. V. se dopustila trestné činnosti tím, že nejméně od počátku roku 2000 do 5. 12. 2004 se účastnila činnosti organizované skupiny založené nejméně od počátku roku 2000 k zajištění provozování prostituce v nočních klubech L. T. D. C. v obci K. L., část D., T. v obci K. L. a P. v obci K., okr. Ch., avšak i jinde, v níž její členové plnili jednotlivé úkoly, zejména jako majitelé a provozovatelé těchto objektů, organizátoři prostituce z nich, osoby zjednávající a najímající ženy z ČR a SR k provozování prostituce v těchto podnicích, osoby rozhodující o umístění jednotlivých žen do těchto podniků a jejich případném prodeji do podniků dalších, výběrčí finančních hotovostí od jednotlivých prostitutek a jejich klientů, řidiči dovážející a odvážející prostitutky z jednotlivých podniků, jejich ochránci, osoby které si samy umísťují tzv. své ženy do těchto podniků k provozování prostituce a dále využívající těchto žen k prostituci na tzv. trase, přičemž sama jako provozovatelka a organizátorka prostituce v podniku L. T. D. C. osoba zabývající se zjednáváním a tzv. nájmem žen z ČR a SR k provozování prostituce v těchto podnicích a z části rozhodující o jejich dalším umisťování v nich nebo o jejich následném prodeji do podniků dalších či prostřednictvím spoluobžalovaných J. F., J. K., E. K., M. B., M. B., M. B. a dalších přesně neustanovených osob na více místech v ČR a SR, ale i jinde zjednala k provozování prostituce v těchto podnicích nejméně osoby E. B. (její totožnost utajena podle §55 odst. 2 tr. ř.), H. B., I. F., H. G., K. H., M. H., E. J., B. K., A. K., M. R., L. S., S. Š., I. V., J. Z. a další přesně nezjištěné ženy, které ji zde pak také postupně vykonávaly, přičemž jim buď sama či prostřednictvím dalších osob odebírala část peněz z prostituce získaných, o jejichž původu prokazatelně věděla, a tyto si pak ponechávala.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná M. P. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. T. a obviněná E. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. Z.
Obviněná M. P. napadla výrok o vině a trestu rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení.
Naplnění citovaného dovolacího důvodu odůvodnila obviněná tím, že si je vědoma protiprávnosti svého jednání a rozsudek nalézacího soudu shledává správným, souhlasí s právním posouzením svého jednání jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. Považuje však za obtížné brojit proti právním závěrům odvolacího soudu, který kvalifikaci jejího jednání zpřísnil, neboť napadený rozsudek je v tomto směru zcela neodůvodněn. V případě obviněné měl pro skutečnost, že je členkou organizované skupiny, svědčit fakt, že jako provozovatelka nočního klubu T. organizovala prostituci v tomto klubu, zjednávala a najímala ženy z ČR a SR. Takováto činnost však nemůže být považována za trestný čin kuplířství spáchaný ve prospěch organizované skupiny. Naopak dokazování před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že většinu spoluobžalovaných neznala, neudržovala s nimi žádné pracovní kontakty. Pokud s někým z nich měla kontakt, nebylo prokázáno, že by se jednalo o páchání trestné činnosti. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem je tedy zcela nepřezkoumatelný.
Obviněná souhlasí s vymezením pojmu organizovaná skupina odvolacím soudem stejně jako že není třeba výslovného připojení se ke skupině. Je však nutné, aby osoba, která je členem organizované skupiny, se do ní fakticky včlenila a aktivně se na její činnosti podílela. V případě obviněné o tom nebyl v řízení předložen jediný důkaz. Odůvodnění změny právní kvalifikace v napadeném rozsudku odvolacího soudu zcela chybí.
Obviněná M. P. pak závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a podle §265l tr. ř. a tomuto soudu přikázal aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněná E. V. odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Podle obviněné nevzal odvolací soud při posuzovaní otázky její viny v úvahu důkazní situaci správně zhodnocenou nalézacím soudem. Nepřihlédl k takovým okolnostem, jako že obviněná byla již od svých třinácti let nucena k provozování prostituce. Nepřihlédl ani k polehčující okolnosti spočívající v tom, že jako jediná vypovídala a byla nápomocna orgánům činným v trestním řízení při objasnění celé věci.
V další části dovolání pak obviněná zdůraznila některá skutková zjištění ke své osobě a poukázala zejména na svou výpověď o vztahu se spoluobviněným F., svým druhem a otcem jejího dítěte, který ji bil, zamykal v klubu, nepouštěl ji ven. Obviněná to trpěla, protože nechtěla oddělit syna od otce. Uvedla dále, že jiné kluby než T. d. C. nezná a s jinou spoluobviněnou osobou nepřišla do styku. Po celou dobu se bála, že ji spoluobviněný F. zabije.
Obviněná se ohradila proti neprokázaným tvrzením obžaloby a Krajského soudu v Ústí nad Labem, že byla součástí organizované skupiny. Znovu zdůraznila svou výpověď ke kontaktům s dalšími spoluobviněnými, které znala pouze od vidění a z vyprávění. Nebylo jí soudem prokázáno, že věděla o obchodech spoluobviněného F. Když někdo přivezl prostitutku, posílal ji z baru pryč. Vzhledem charakteru k jejich vztahu s ním nikdy nic neorganizovala.
Obviněná E. V. pak závěrem svého dovolání rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a podle §265l tr. ř. tomuto soudu přikázal aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podaným dovoláním se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k dovolání obviněné M. P. uvedl, že převážná část jejích námitek ve skutečnosti směřuje proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, což je s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Dále konstatoval, že obviněná akceptuje skutková zjištění nalézacího soudu a relevantním způsobem se domáhá právní kvalifikace skutku jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. Dovolání je však zjevně neopodstatněné, neboť ze skutkové věty vyplývá, že se obviněná trestného činu dopustila v součinnosti s dalšími zde citovanými obviněnými a dalšími osobami. Neobstojí proto její tvrzení, že se s dalšími spoluobviněnými nezná. Závěr soudu, že všichni obvinění tvořili organizovanou skupinu, je zcela důvodný.
Státní zástupce pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněné M. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněné E. V. uvedl státní zástupce pouze tolik, že dovolání směřuje výlučně proti hodnocení důkazů a závěru soudu, že se obviněná dopustila trestné činnosti v součinnosti s dalšími osobami, tedy proti skutkovým zjištěním. K tomu státní zástupce připomněl výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkami uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obě obviněné označily jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v případě dovolání obou obviněných. Obviněná M. P. sice tvrdí, že napadá právní kvalifikaci skutku jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., souhlasí přitom s právním posouzením skutku nalézacím soudem, ve skutečnosti však tuto námitku podkládá jednak tvrzením o nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu a současně tvrzením, že se s obviněnými jmenovanými ve skutkové větě buď neznala, nebo s nimi neměla žádné zde popsané kontakty. Napadá tedy ve skutečnosti právě skutková zjištění. Nelze souhlasit se státním zástupcem v tom směru, že by většina námitek obviněné byla nepřípustná z důvodu uvedeného v §265a odst. 4 tr. ř. Kritika odůvodnění totiž není v dovolání obviněné míněna jako samostatná námitka, ale vztahuje se právě k výše naznačené námitce, která je současně námitkou jedinou. V tomto ohledu navíc nelze ani obviněné přisvědčit. Skutkový závěr, že obvinění při trestné činnosti spolupracovali a jejich jednání se vyznačovalo ve skutkové větě popsanou dělbou úkolů, vyplývá zcela zjevně již z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na toto odůvodnění také odvolací soud částečně odkázal. Jak konkrétní spolupráce probíhala, je ostatně popsáno i v rozsudku odvolacího soudu. Tvrzení obviněné, že s dalšími spoluobviněnými nespolupracovala, bylo dokazováním spolehlivě vyvráceno, a závěr popsaný ve skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně právnímu posouzení jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. odpovídá. Obviněná pouze ve svém dovolání relevantní část skutkové věty vynechává.
Se závěrem odvolacího soudu, že byla součástí organizované skupiny, nesouhlasí ani obviněná E. V. Toto tvrzení podporuje popisem svého jednání, který je od skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem zcela odlišný. Její tvrzení, že se na trestné činnosti nepodílela, bylo vyvráceno dalšími důkazy (výpověďmi svědkyň i záznamy telefonních hovorů). Obviněná pak dále namítá, že soud nepřihlédl k některým pro ni polehčujícím okolnostem. Tato námitka však předmětem dovolacího řízení být nemůže a to v rámci uplatněného ani jiného dovolacího důvodu. Polehčující okolnosti hodnotí soud v rámci úvahy o trestu. Pro nápravu nejzávažnějších vad výroku o trestu je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se uplatní v případech, kdy obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O tyto případy se zde nejedná.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněné M. P. a E. V. podaly dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch