ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.10.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 10/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2009 stížnost obviněného P. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2009, sp. zn. 7 To 45/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. K. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 4 T 10/2008, byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 4 T 10/2008, podal obviněný P. K. odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
Podáním ze dne 27. 5. 2009 vznesl obviněný P. K. námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky a podle §30 tr. řádu navrhl vyloučení JUDr. Martina Zelenky z projednávání jeho trestní věci.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 7 To 45/2009, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martin Zelenka není ve věci obviněného P. K., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 10/2008, vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. K. stížnost, ve které uvedl, že námitka podjatosti JUDr. Martina Zelenky vyplývala z obsahu jeho rozhodnutí ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 7 To 6/2009, kterým bylo rozhodováno o stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 4 To 10/2008, kdy podle obviněného JUDr. Martin Zelenka zastává v tomto rozhodnutí stejný názor jako orgány činné v přípravném trestním řízení, tedy, že je obviněný P. K. vinen a že je správná právní kvalifikace jeho jednání, a proto není třeba provádět žádné další dokazování a postačí jen důkazy navržené obžalobou. Názor JUDr. Martina Zelenky se stal vodítkem, návodem, či pokynem pro soud prvního stupně, který veškeré návrhy obhajoby odmítl. Vzhledem k tomu, že je obviněný přesvědčen o důvodnosti námitky podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky, navrhl Nejvyššímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a soudce JUDr. Martin Zelenka byl vyloučen z projednávání jeho trestní věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky spatřuje obviněný P. K. v jeho celkovém přístupu k trestní věci obviněného, což dokládá především rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 7 To 6/2009, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti krajského státního zástupce v Plzni proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 4 T 10/2008, tak, že napadené usnesení bylo podle §149 odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušeno a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo Krajskému soudu v Plzni uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, přičemž podle §71 odst. 5 tr. řádu a §192 tr. řádu byl obviněný P. K. ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Tímto svým rozhodnutím si JUDr. Martin Zelenka rozhodně nevytvořil poměr k projednávané věci ani osobám, který by založil důvod k jeho vyloučení podle §30 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu. Jestliže obviněný P. K. ve své stížnosti namítá, že soudce JUDr. Martin Zelenka si v jeho trestní věci předem, bez řádné znalosti věci a ještě před zahájením hlavního líčení učinil názor o jeho vině a právní kvalifikaci jeho jednání a nesouhlasí s jeho právním názorem, tak se nejedná o naplnění důvodů pro vyloučení tohoto soudce z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce v případě, v němž rozhodl v neprospěch obviněného P. K., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Rovněž námitka obviněného P. K., že rozhodnutím JUDr. Martina Zelenky byl dán návod a pokyn, jakým způsobem má nalézací soud přistupovat k návrhům obhajoby a jakým způsobem má o těchto návrzích rozhodnout a tím že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, na spravedlivý proces a rovnost stran řízení, nebyla shledána shodně s vrchním soudem důvodnou a z postupu JUDr. Martina Zelenky nelze vyvozovat závěr, že by měl k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jeho nestranném rozhodování v trestní věci obviněného P. K. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera