ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.22.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 22/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2009 stížnost obviněného J. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2009, sp. zn. 6 To 76/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. T. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 3 T 9/2007, byl obviněný J. T. uznán vinným ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s jeho podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 3 T 9/2007, podal obviněný J. T. odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
Při veřejném zasedání Vrchního soudu v Praze k projednání jeho odvolání dne 23. 11. 2009 vznesl obviněný J. T. námitku podjatosti vůči celému senátu 6 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedkyně JUDr. Hany Pecové a soudců JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. 6 To 76/2009, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Pecová a členové JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Radek Hartmann nejsou ve věci obviněného J. T. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 76/2009, vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. T. stížnost, ve které obsáhle popsal průběh jeho trestního stíhání a zejména trestního řízení vedené v jeho věci u Vrchního soudu v Praze i s několikerým rozhodováním tohoto vrchního soudu v jeho neprospěch. Ze stížnosti vyplývá, že Vrchní soud v Praze rozhodl celkem třikrát v neprospěch obviněného v senátě 9 To pod vedením předsedkyně JUDr. Hany Pecové a obviněný dospěl k závěru, že senát Vrchního soudu v Praze 6 To opět pod vedením JUDr. Hany Pecové nemůže v jeho trestní věci rozhodovat nestranně, a proto podal námitku podjatosti.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost předsedkyně senátu 6 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Hany Pecové a členů tohoto senátu JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna spatřuje obviněný J. T. v jejich celkovém přístupu k trestní věci obviněného. Podjatost dovozuje především z výsledků řízení o odvolání státního zástupce proti původně zprošťujícímu rozsudku. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu. Jestliže obviněný J. T. ve své stížnosti namítá, že senát 6 To Vrchního soudu v Praze ho považoval ještě před vynesením pravomocného rozsudku za pachatele a tomu přizpůsobil svoji argumentaci a v podstatě přinutil Městský soud v Praze, aby ho uznal vinným a nesouhlasí s jeho právním názorem, tak se nejedná o naplnění důvodů pro vyloučení těchto soudců z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudců v případě, v němž rozhodli v neprospěch obviněného J. T., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Rovněž námitka obviněného J. T., že rozhodnutím JUDr. Hany Pecové byl přinucen Městský soud v Praze, aby ho uznal vinným a tím, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, na spravedlivý proces a rovnost stran řízení, nebyla shledána shodně s vrchním soudem důvodnou a z postupu JUDr. Hany Pecové ani ostatních členů senátu 6 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna nelze vyvozovat závěr, že by měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jejich nestranném rozhodování v trestní věci obviněného J. T. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti předsedkyně senátu 6 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Hany Pecové a soudců JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera