ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.5.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 5/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2009 stížnost obviněného M. Ch. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2009, sp. zn. 11 To 88/2008, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. Ch. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/98, byl obviněný M. Ch. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákona, krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákona, všechny spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona, podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest a trest zákazu činnosti.
Usnesením ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/99, rozhodl Vrchní soud v Praze v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miroslava Veverky a soudců JUDr. Ľubomíra Klimáčka a JUDr. Rudolfa Tomašoviče podle §256 tr. řádu o zamítnutí odvolání obviněného M. Ch.
Dne 8. 7. 2008 rozhodl Ústavní soud ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 13/06 o návrhu navrhovatele M. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/1998, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/1999, tak, že zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/1999, v části, kterou bylo zamítnuto odvolání obviněného M. Ch. proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře a vrátil věc vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Ústavní soud ve svém nálezu zavázal Vrchní soud v Praze, aby v novém řízení o odvolání obviněného M. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/1998, trestní věc obviněného posoudil v takovém složení senátu a takovým postupem, aby byl respektován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.
Vrchní soud v Praze nařídil veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného M. Ch. na 8.2.2008, toto však muselo být odročeno pro pracovní neschopnost obviněného. Proti novému nařízení veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze na 16. 2. 2009 si podal obviněný ústavní stížnost, a ta byla usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 3050/08, odmítnuta.
Dne 29. 1. 2009 požádal obviněný M. Ch. předsedu senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka o vyjádření k jeho nestrannosti v jeho trestní věci, neboť o ní není přesvědčen, protože má důvod se domnívat, že soudce JUDr. Ľubomír Klimáček je podjatý, protože bude mít tendenci v rámci nového odvolacího řízení obhajovat zrušené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/99, jehož byl spoluautorem. Toto podání obviněného považuje podle obsahu vrchní soud za námitku podjatosti proti předsedovi senátu JUDr. Ľubomíru Klimáčkovi.
Usnesením ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 11 To 88/2008, Vrchní soud v Praze rozhodl, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomír Klimáček není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení vedeném proti obviněnému M. Ch., neboť zde nejsou důvody uvedené v §30 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Ch. stížnost, ve které uvedl, že soudce JUDr. Ľubomír Klimáček nesplňuje podmínku nestrannosti při rozhodování v jeho trestní věci, a tato jeho nestrannost není dána jen tím, že byl členem senátu, který rozhodl o jeho odvolání, ale jde o skutečnost, za jakých okolností se tak dělo. Soudce JUDr. Ľubomír Klimáček byl členem senátu JUDr. Veverky, se kterým měl obviněný během trestního řízení mnohaměsíční spory ohledně jeho vlastní podjatosti a dalším členem senátu byl JUDr. Rudolf Tomaševič, který byl z projednávání jeho trestní věci vyloučen samotným vrchním soudem. Podle obviněného byl 1. 9. 2000 tímto senátem skládajícím se z minimálně dvou vyloučených soudců souzen a odsouzen. Tím, že byl JUDr. Ľubomír Klimáček členem tohoto senátu, byl přímým účastníkem sporů mezi ním a jeho kolegou a jeho právní názor se formoval v době, kdy tento svůj právní názor musel nutně slaďovat spolu s názory vyloučených soudců – kolegů. Nestrannost soudce JUDr. Ľubomíra Klimáčka si lze podle obviněného jen těžko představit už vzhledem ke kolegialitě, a nelze tvrdit, že tento soudce je v jeho nynější kauze zcela neovlivněn minulými událostmi. Závěrem své stížnosti obviněný M. Ch. navrhl Nejvyššímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a soudce JUDr. Ľubomír Klimáček byl vyloučen z projednávání jeho trestní věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka spatřuje obviněný M. Ch. v tom, že byl přítomen v senátě vrchního soudu, který dne 1. 9. 2000, sp. zn. 11 To 170/99, rozhodl o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 9 T 15/98. Tímto svým rozhodnutím si však JUDr. Ľubomír Klimáček nevytvořil poměr k projednávané věci ani osobám, který by založil důvod k jeho vyloučení podle §30 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného M. Ch. u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 88/2008. Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že soudce není vyloučen z účasti na novém projednání a rozhodnutí věci po zrušení původního rozhodnutí v řízení o stížnosti, v odvolacím řízení, v řízení o dovolání nebo v řízení o stížnosti pro porušení zákona, pokud nebylo při přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí výslovně nařízeno, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Je-li o věci znovu jednáno v odvolacím (stížnostním) řízení, není vyloučen soudce, který se účastnil předchozího rozhodování v odvolacím (stížnostním) řízení. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu. Kolegiální vztahy, které vyplývají např. z výkonu funkce soudce, nemohou opodstatnit vyloučení soudce, byť by šlo o vztahy přátelské. Je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má uvedený vztah Také pouhá kolegialita soudců jednoho soudu, nemůže bez dalšího vyvolat pochybnosti o nestranném a nezávislém rozhodování soudu. Jestliže obviněný M. Ch. ve své stížnosti namítá, že soudce JUDr. Ľubomír Klimáček byl členem senátu, který v jeho trestní věci rozhodl pro něj negativně a byl ovlivněn právními názory zbývajících dvou členů senátu, kteří byli později z projednávání jeho trestní věci vyloučeni, tak se nejedná o naplnění důvodů pro vyloučení soudce JUDr. Ľubomíra Klimáčka z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě, jelikož tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce v případě, v němž rozhodl v neprospěch obviněného M. Ch., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně k tomuto nemá co dodat. Protože obviněný jiné důvody podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomíra Klimáčka neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera