ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1067.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1067/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr.Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému V. B., zastoupenému advokátkou, zřízením soudcovského zástavního práva, pro 39.914,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 27 E 54/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28.1.2008, č.j. 9 Co 1137/2007-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 30.4.2007, č.j. 27 E 54/2007-9a, kterým okresní soud nařídil podle pravomocných a vykonatelných platebních výměrů oprávněné z 29.4.2003, č.j. 4240300380, a č.j. 2140300379, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného v k.ú. K. p. O. Krajský soud zdůraznil, že „o nařízení výkonu rozhodnutí soud jedná zpravidla bez nařízení jednání (ustanovení §253 odst. 1 o.s.ř.). Důvody, pro které by měl soud postupovat dle odstavce 2. téhož ustanovení, povinný výslovně netvrdil a odvolacím soudem ani nebyly shledány z obsahu spisu.“ Další závěry okresního soudu povinný nezpochybnil a z obsahu spisu neshledal jejich nesprávnost ani odvolací soud.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění do 30.6.2009, shledává povinný zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že „skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a tato zjištění se týkají skutečností, které jsou významné pro skutkový závěr věci.“ Povinný namítá, že „proti doručeným platebním výměrům podal odvolání, a proto nemohly nabýt právní moci.“ Podání těchto odvolání však nemůže – jak sám v dovolání uvedl – nikterak doložit. Kromě toho část vymáhané pohledávky oprávněné uhradil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí), jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění do 30.6.2009 přípustné jen za podmínek vymezených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř., jež dovolatel opomenul), tedy má-li napadené rozhodnutí věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř. ve znění do 30.6.02009).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil. Dovolatel však uplatnil pouze důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, který ale – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Pokud jde námitku částečné úhrady vymáhané pohledávky, ta může být relevantní teprve ve fázi zastavení výkonu rozhodnutí podle §261 odst. 1 písm. g) o.s.ř., nikoli tedy ve stadiu jeho nařízení (oprávněná ostatně v návrhu uvedla, že „nedoplatek činí po částečné úhradě pohledávky nyní vymáhanou částku 39.914,- Kč“). Případné podání odvolání do podkladových platebních výměrů povinný neprokázal, soud tedy nemá důvodu vycházet z důkazů jiných než ve spise založených platebních výměrů opatřených doložkou právní moci a vykonatelnosti.
Protože dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla na tuto náhradu právo podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu