ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1337.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1337/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Krajského soudu v Hradci Králové, proti povinnému M. D., zastoupenému advokátem, srážkami z pracovní odměny povinného, pro částku 6.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 31 E 5/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30.9.2008, č.j. 66 Co 869/2008-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle §219 o.s.ř. potvrdil usnesení z 11.1.2008, č.j. 31 E 5/2008-7, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. S odvolací námitkou povinného, že výkon rozhodnutí nařídil místně nepříslušný soud, se krajský soud vypořádal závěrem, že „povinný svou námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Bruntále uplatnil až po právní moci usnesení, jímž byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci, a rovněž až poté, kdy již Okresní soud v Bruntále výkon rozhodnutí nařídil“ a proto „byla tato námitka povinným uplatněna opožděně.“
V dovolání (aniž vysvětluje, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí) povinný s poukazem na to, že od roku 1983 na předmětné adrese nemá trvalé bydliště, namítá, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.ve znění do 30.6.2009 – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř. ve znění do 30.6.2009).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinný však – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. neuplatňuje. Namítá-li totiž – stejně jako v odvolání – pouze nesprávnost závěru odvolacího soudu o místní příslušnosti, pak je jeho výtka podřaditelná jedině pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jenž je ovšem (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. důvodem nezpůsobilým
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle §146 odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu