ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1674.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1674/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobkyně M. Č., zastoupené advokátem, proti žalované J. B., o zaplacení částky 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 23/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 16. 11. 2006, č. j. 21 Co 449/2005-249, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze 16. 11. 2006, č. j. 21 Co 449/2005-249 se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek z 9. 2. 2004, č. j. 5 C 23/98-162, jímž okresní soud vyhověl poddlužnické žalobě, tak, že tuto žalobu zamítl. Po skutkové stránce vycházel ze zjištění učiněného ze znaleckého posudku založeného ve spise téhož okresního soudu sp. zn. 5 C 22/98, týkajícím se řízení o poddlužnické žalobě žalobkyně proti L. N., že ke dni 5. 3. 1997 existovaly vzájemné pohledávky mezi ní a Z. d. J. (dále jen „ZD“), jejichž „rozdíl činil ve prospěch L. N. částku 851.661,60 Kč.“ Odvolací soud dále vycházel ze závěru obsaženého v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze z 8. 10. 2003, č. j. 21 Co 213/2003-268, vydaného v řízení sp. zn. 5 C 22/98 (č.l. 154 - 158), že kompenzační dohoda ze 6. 2. 1997 mezi L. N. a ZD byla pro rozpor s článkem IX odst. 2 písm. b) a c) stanov neplatná, jelikož nebyla podepsána dvěma členy představenstva, z nichž jeden musel být předsedou nebo místopředsedou. Vzájemné pohledávky družstva a L. N. „stojí tudíž vedle sebe, jelikož nedošlo k jejich platnému započtení.“ Z uvedeného pak dovodil, že L. N. mohla část své nadále existující pohledávky za družstvem postoupit žalované, což se také stalo dohodou ze 3. 6. 1997, a že platná je pak i navazující dohoda ze 4. 6. 1997 uzavřená mezi žalovanou a družstvem o vzájemné kompenzaci pohledávek (obou ve výši 629.491,- Kč); žalovaná tudíž dlužníkem družstva (ve vykonávacím řízení sp. zn. E 926/97 povinného /č.l. 6/) není a v takovém případě je na místě poddlužnickou žalobu zamítnout. Na šesté straně svého rozhodnutí (č.l. 254) pak odvolací soud výslovně uvedl, že námitkami žalobkyně obsaženými v jejím vyjádření z 28. 6. 2006 (č.l. 239) se nezabýval, neboť se jedná o tvrzení podle §205a odst. 1 o. s. ř. nepřípustná.
V dovolání žalobkyně ohlašuje všechny tři přípustné dovolací důvody. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval tím, že údajné pohledávky L. N., které měly být částečně postoupeny žalované, jak byly vyčísleny místopředsedou družstva Ing. V. v údajné dohodě o vyrovnání vzájemných pohledávek po ukončení pronájmu, datované 6. 2. 1997 v návaznosti na údajný protokol o předání a převzetí zvířat a ostatního majetku z pronájmu, datovaný 31. 1. 1997, nemohly po právu vzniknout, neboť veškeré tyto údajné pohledávky byly Ing. V. vytvořeny v rozporu s tím, co bylo ohledně vzájemného vypořádání mezi L. N. a ZD ujednáno ve smlouvě o podnikatelském pronájmu z 1. 5. 1993 ve znění pozdějších dodatků.“ Dovolatelka zdůrazňuje především „evidentní rozpor se smlouvou o nájmu spočívající v tom, že zatímco podle uvedené smlouvy měl být mezi stranami této smlouvy vypořádáván v penězích pouze rozdíl v množství převzatých a předaných kusů dobytka, v protokole z 31. 1. 1997 takto postupováno nebylo a manipulací s cenou kusů dobytka došlo k vytvoření neexistující pohledávky L. N. za družstvem z toho důvodu, přestože ve skutečnosti předala podstatně méně kusů dobytka než převzala, a tudíž zcela evidentně z tohoto důvodu nemohla mít za družstvem žádnou pohledávku, ale naopak jí vznikl dluh. Pokud odvolací soud ve vztahu k údajné existenci těchto údajných pohledávek vycházel jako z jediného důkazu ze znaleckého posudku z oboru účetnictví, vypracovaného ve věci Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 5 C 22/98, zcela pominul tu skutečnost, že uvedený znalecký posudek ani jeho dodatek se z uvedených hledisek věcí nezabýval, neboť – jak se ve znaleckém posudku na více místech uvádí – jeho předmětem nebylo přezkoumání správnosti a pravosti jednotlivých dokladů.“ Zde dovolatelka zdůrazňuje, že znalecký posudek vypracovaný v jiném řízení nemá povahu znaleckého posudku, ale pouze listinného důkazu jen podpůrné povahy. Skutkové zjištění odvolacího soudu o údajné existenci pohledávky L. N. za družstvem tudíž nemá oporu v provedeném dokazování, v důsledku čehož pak neobstojí ani závěr odvolacího soudu o platnosti postupní smlouvy mezi L. N. a žalovanou a na ni navazující smlouvy o započtení mezi žalovanou a družstvem. Jestliže se odvolací soud odmítl zabývat uvedenými tvrzeními žalobkyně a jestliže neprovedl jí navržené důkazy, zatížil řízení vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.)
Dovolání (přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.
Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze dovolání podat jestliže řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Vadou ve smyslu výše citovaného zákona o ustanovení soud řízení zatíží také v případech, kdy nebylo postupováno v souladu s ustanovením §120 o. s. ř., např. nebyl proveden navržený důkaz, nebo v rozporu s tímto ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a přestože k jejich prokázány byly nabídnuty důkazy), nebo nebyl proveden navržený důkaz a soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno.
Ve svém zrušovacím usnesení z 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 273/2005-214 Nejvyšší soud vyslovil závazný právní názor, že v případě neplatnosti dohody ze 6. 2. 1997 by k zániku vzájemných pohledávek mezi družstvem a L. N. nedošlo a že by nadále obě pohledávky existovaly vedle sebe, pokud ovšem vůbec někdy nějaké vznikly, což by musel soud zjistit, přičemž důkazní břemeno by v daném řízení o poddlužnické žalobě tížilo žalovanou (čtvrtá strana usnesení č.l. 215 versa).
V daném případě provedl odvolací soud ke zjištění existence pohledávky L. N. za družstvem jediný důkaz, a to přečtením znaleckého posudku vypracovaného v řízení sp. zn. 5 C 22/98 (viz protokol o jednání z 29. 3. 2006 na č.l. 226). Poté, co bylo jednání před odvolacím soudem odročeno, doručila žalobkyně do spisu podání z 28. 6. 2006 (č.l. 239), v němž brojí proti shrnujícímu závěru znaleckého posudku o existenci pohledávky L. N. za družstvem, a to zejména argumentací, že tento závěr neobstojí s ohledem na rozpor mezi smlouvou o podnikatelském pronájmu z 1. 5. 1993, uzavřenou mezi družstvem a L. N., a jejich kompenzační dohodou ze 6. 2. 1997 (zejména jejím bodem 2a/, týkajícím se pohledávky za předaná zvířata základního stáda v částce 1.879.869, 30 Kč) a na rozpor mezi předávacím protokolem z 31. 1. 1997 a přílohou 2 ke smlouvě o podnikatelském pronájmu. Žalobkyně v tomto svém vyjádření připomíná a zdůrazňuje, že znalecký posudek nemůže řešit právní otázky, jejichž posouzení je výlučně věcí soudu, a že proto se znalecké posudky ani nemohly zabývat otázkou, zda tvrzené pohledávky L. N. za družstvem vůbec vznikly. Na č.l. 239 versa a 240 pak podrobně objasňuje rozpor mezi smlouvou o podnikatelském pronájmu a předávacím protokolem, z něhož dovozuje, že při předání zvířat po skončení smluvního vztahu v souladu se smlouvou postupováno nebylo, čímž byly vytvořeny předpoklady pro to, aby následně mohla být konstruována neexistující pohledávka L. N. za družstvem ve výši 1.879.869,30 Kč. Ke své argumentaci žalobkyně v uvedeném podání navrhuje důkaz spisem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 5 C 22/98 (týkajícím se řízení, v němž soud její poddlužnické žalobě proti L. N. vyhověl), zejména smlouvou o podnikatelském pronájmu z 1. 5. 1993 ve znění jejích dodatků, protokolem o předání a převzetí zvířat a ostatního majetku z pronájmu a dohodou mezi L. N. a družstvem ze 6. 2. 1997.
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze 16. 2. 1995, sp. zn. Cdon 24/94, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 1995 pod poř. č. 33 zdůraznil, že závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale že je třeba v případě potřeby je ověřovat i jinými důkazy, a to zejména tehdy, jestliže mohou být pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku.
V daném případě tak však odvolací soud nepostupoval, jestliže se námitkami žalobkyně proti znaleckému posudku, obsaženými v jejím podání z 28. 6. 2006 – s nepřípadným poukazem na ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. – nezabýval.
Jestliže totiž žalobkyně – poté, co byl důkaz znaleckým posudkem proveden v řízení před soudem prvního stupně, který žalobě vyhověl – vznáší v průběhu odvolacího řízení zahájeného odvoláním žalované, námitky proti závěrům znaleckého posudku, jež odůvodňuje jinými listinnými důkazy, které by měly závěr znaleckého posudku vyvrátit, pak nejde o namítání jiných skutečností nebo důkazů ve smyslu ustanovení §211a (nikoli tedy §205a odst. 1) o. s. ř. Samotnou základní skutkovou námitku neexistence pohledávky L. N. za družstvem žalobkyně opakovaně vznášela ve svých vyjádřeních k odvoláním žalované proti předchozím rozsudkům z 10. 11. 1999 a z 9. 2. 2004 (viz podání z 19. 1. 2000 a 29. 4. 2004 na č.l. 94 a 177).
Z uvedeného plyne, že odvolací soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí – aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami – zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu