ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1732.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1732/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné společnosti C.-2, L., zastoupené advokátem, proti povinným 1) Ing. B. J. a 2) M. J., pro částku 520.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 Nc 10539/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30.11.2005, č.j. 56 Co 511/2005-70, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30.11.2005, č.j. 56 Co 511/2005-70, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze 14.10.2005, č.j. 92 Nc 10539/2005-58, se ruší a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud – s jiným odůvodněním – potvrdil usnesení ze 14.10.2005, č.j. 92 Nc 10539/2005-58, kterým okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě z 21.3.1996, sp. zn. 1 Sm 639/95. Odvolací soud uzavřel, že „žádná z listin, které oprávněná ke svému návrhu připojila, neprokazuje, že na ni přešlo nebo bylo převedeno právo z exekučního titulu“; takovýto převod práva neprokazuje ani smlouva, kterou Č., a.s. (právní nástupce I., a.s., jíž svědčil exekuční titul) postoupila oprávněné svou pohledávku za dlužníkem, společností J., s.r.o. (nikoli tedy za povinnými), ani listina nazvaná „společné prohlášení“, odkazující na práva ze směnky, přiznaná označeným směnečným platebním rozkazem. Krajský soud zdůraznil, že „směnka s nepřetržitou řadou rubopisů je způsobilá prokázat pouze přechod hmotného práva, nikoli ovšem práva přiznaného exekučním titulem.“
V dovolání (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že praxe jiných soudů při posuzování listin, prokazujících převod práva, je jiná) oprávněná – posuzováno podle obsahu dovolání – namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že postupní smlouvou a listinou nazvanou „společné prohlášení“, odkazující na práva ze směnky přiznaná směnečným platebním rozkazem, prokázal pouze přechod hmotného práva, nikoli však již práva přiznaného exekučním titulem.
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (jde o skutkový stav jiný než ten, z něhož vycházelo usnesení Nejvyššího soudu z 31.5.2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, uveřejněné časopise v Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 165) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že oprávněná neprokázala převod práva přiznaného exekučním titulem.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V bodě postupní smlouvy z 27.2.2004 se Č., a.s. s oprávněnou dohodly, že s pohledávkou postupitele za dlužníkem, J., s.r.o., přechází na oprávněnou jako postupníka i „veškeré příslušenství a práva s pohledávkou spojená“. V bodě 3. „společného prohlášení“ z téhož dne pak jako „práva spojená s pohledávkou“ výslovně označily „práva vyplývající ze směnky, přiznaná směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě z 21.3.1996, č.j. 1 Sm 639/95.“
Z obsahu obou listin, z nichž druhá vykládá (konkretizuje) pojmy užité v listině první, plyne, že obě strany určitě a srozumitelně projevily shodnou vůli převést práva přiznaná exekučním titulem.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (jež je rovněž nesprávné, byť jinak /v rozporu s výše uvedeným judikátem/ odůvodněné), dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu