Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.05.2009, sp. zn. 20 Cdo 1928/2007 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1928.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1928.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1928/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné H. C., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému S. M., pro 21.103,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 Nc 1229/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 11. 2006, č. j. 40 Co 1561/2006-27, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Shora označeným usnesením krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení ze dne 9. 5. 2006, č. j. 22 Nc 1229/2006-4 (kterým okresní soud nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. T. S. ze dne 14. 2. 2006, sp. zn., k uspokojení pohledávky 21.103,68 Kč s úrokem z prodlení 117,- Kč, smluvní pokuty 808,32 Kč, nákladů předcházejícího řízení 4.383,96 Kč a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. K. U., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl a žádnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že k exekuci nařízený rozhodčí nález není formálně vykonatelný (§28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), neboť za situace, kdy bylo doručováno opatrovníku povinného, jenž nebyl řádně ustanoven, nelze považovat rozhodčí nález za řádně doručený. Opatrovník byl povinnému ustanoven podle §8 odst. 9 Jednacího řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a. s. (jejímž úkolem je podle Organizačního řádu organizačně, ekonomicky a technicky zajišťovat činnost fyzických osob zapsaných v Seznamu rozhodců vedeném Společností při výkonu činnosti těchto osob jako rozhodců podle zákona č. 216/1994 Sb.), a to Správcem Seznamu rozhodců. Tento způsob ustanovení opatrovníka však nelze podle odvolacího soudu přijmout, protože Jednací řád nebyl v rozporu s §13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. uveřejněn v Obchodním věstníku. Při absenci striktní právní úpravy v zákoně o rozhodčím řízení pak mohl rozhodce zvolit pouze postup vyplývající z občanského soudního řádu (zejména z §29 odst. 3 o. s. ř.), což však neučinil a takto nepostupoval, neboť nevyčerpal ze svého spisu nejzákladnější informace ke zjištění pobytu povinného. Jestliže rozhodce při jmenování opatrovníka účastníku řízení nevyužil dostupných možností, aby straně rozhodčího řízení umožnil příležitost k uplatnění jejích práv, včetně práva na doručení rozhodčího nálezu, zatížil řízení vadou, v jejímž důsledku k exekuci nařízený titul nenabyl podle závěru odvolacího soudu účinky pravomocného rozhodnutí, a není tedy soudně vykonatelný. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost vyvozuje z §238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci) namítá, že zkoumání podmínek (resp. nezákonnosti) ustanovení opatrovníka pro přijímání písemností nalézacího řízení (soudního či rozhodčího) účastníku neznámého pobytu v rámci řízení exekučního je nepřípustné s odkazem na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu (20 Cdo 1833/20002, 20 Cdo 554/2002). Považuje postup rozhodce za bezvadný s tím, že v opačném případě by bylo třeba postupovat podle části čtvrté zákona o rozhodčím řízení (o zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí). Domnívá se, že z pohledu formální vykonatelnosti titulu je podstatné pouze to, zda byl řádně doručen ustanovenému opatrovníkovi; vady spočívající v nesprávném postupu při ustanovování opatrovníka nelze zkoumat a napravovat v rámci splnění podmínek pro nařízení exekuce, ale pouze v řízení o zrušení rozhodčího nálezu dle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. zahájeném z podnětu některé ze stran. Nesouhlasí se závěrem soudu, že v dané věci nelze postupovat podle Jednacího řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a. s., dohodly-li se strany na aplikaci těchto pravidel v rámci uzavřené rozhodčí doložky (v daném případě obsažené v úvěrové smlouvě č. 2290310016 ze dne 18. 3. 2002 resp. v hlavě osmé §13 úvěrových podmínek, jež jsou její nedílnou součástí). Tato dohoda má přednost před přiměřeným užitím občanského soudního řádu i před postupem podle §19 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. a rozhodce je jí vázán. Společnost pro rozhodčí řízení a. s. není stálým rozhodčím soudem, jejichž statuty a řády musí být uveřejněny v Obchodním věstníku ve smyslu §13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. Odmítá závěry soudu, že by postup rozhodce byl nezákonný či dle zákona nemožný, když způsob ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu podle §8 odst. 9 Jednacího řádu (podobně jako sjednaná speciální úprava doručování vyplývající z úvěrových podmínek i Jednacího řádu) byl stranami rozhodčí doložky a rozhodčího řízení platně dohodnut podle §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. Oprávněná dále uvedla, že rozhodce je při vedení řízení vázán ujednáním stran, kdežto soud je vázán výhradně ustanoveními občanského soudního řádu, od nichž se nemůže odchýlit; proto jsou na soudy kladeny z pohledu zjišťování pobytu žalovaného před ustanovením opatrovníka odlišné požadavky. Rovněž rozsah prostředků, kterými disponuje v tomto ohledu soud, je v porovnání s rozhodcem nesouměřitelný (rozhodce nemá sám o sobě žádné možnosti, jak pobyt žalovaného spolehlivě prověřit a zjistit). Byl-li by rozhodce nucen postupovat při zjišťování pobytu žalovaného vždy v součinnosti se soudem, byl by popřen základní smysl rozhodčího řízení. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – není důvodné. Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku formální vykonatelnosti rozhodčího nálezu z důvodu neúčinnosti doručení povinnému, bylo-li doručováno jeho opatrovníku ustanovenému v rozhodčím řízení. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci. Podle §19 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. Podle §30 zákona č. 216/1994 Sb. nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle hlavy osmé §6 úvěrových podmínek ke smlouvě, uzavřené mezi oprávněnou a povinným (Úvěrová smlouva ze dne 18. 3. 2002 č. 2290310016), doručování písemností mezi společností a klientem se děje poštou, případně osobně. Pro doručování adresátu, který nebyl zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, se použije přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o doručování písemností fyzickým osobám do vlastních rukou, přičemž opětovné doručování zásilky doručovatelem se nevyžaduje a platí, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Společnost doručuje klientovi písemnosti na adresu uvedenou ve smlouvě, nesdělí-li klient společnosti písemně adresu jinou. Podle hlavy osmé, §13 úvěrových podmínek veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. a jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a. s., ze Seznamu rozhodců, vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a. s. … Podpisem smlouvy potvrzuje klient, že vzal na vědomí zásady rozhodčího řízení a souhlasí, aby případné spory mezi ním a věřitelem neřešil soud, ale rozhodce, ustanovený výše popsaným způsobem a s tím, že rozhodnutí tohoto rozhodce o sporu bude ve věci konečné a na základě rozhodnutí rozhodce je možné vést exekuci. Bere dále na vědomí, že … doručování se provádí obdobně jako v případě písemností podle hlavy 8 §6 této smlouvy. Podle §8 bodu 9 Jednacího řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a. s. platí, že jestliže se nepodařilo doručit písemnost na poslední známou adresu účastníka, který si nezvolil ani právního zástupce ani zmocněnce k přijímání písemností, aniž platí fikce doručení dle předchozího odstavce, je Správce seznamu oprávněn jmenovat mu opatrovníka k přijímání písemností. Předpokladem formální vykonatelnosti rozhodčího nálezu je jeho účinné doručení. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, uzavřel, že do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení. Na základě tohoto závěru je třeba dovodit, že předmětem dohody účastníků ve smyslu §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. nemůže být ani postup pro případ, že se účastníkovi nepodaří písemnosti podle §45 a násl. o. s. ř. doručit. I v tomto případě je nezbytné se řídit ustanoveními občanského soudního řádu, která takovou situaci řeší. Podle §29 odst. 3 o. s. ř. může předseda senátu, neučiní-li jiná opatření, účastníkovi, jehož pobyt není znám, ustanovit opatrovníka. Tento opatrovník účastníka v řízení zastupuje, jemu se také doručují písemnosti s řízením související. V souzené věci však povinný opatrovníkem zastoupen nebyl, pouze mu byl ustanoven opatrovník pro přijímání písemností, kterého však způsobem jeho ustanovení nelze považovat ani za zástupce pro doručování ve smyslu §45e o. s. ř. Na základě těchto úvah lze uzavřít, že povinnému rozhodčí nález účinně doručen nebyl, a proto není ani vykonatelný. Názor odvolacího soudu, který dospěl ke stejnému právnímu závěru, byť z jiných důvodů, je proto správný. Pro úplnost dovolací soud dodává, že nesouhlasí s důvodem, jenž odvolací soud vedl k závěru o vyloučení užití speciální úpravy jmenování opatrovníka k přijímání písemností, obsažené v Jednacím řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a. s., neboť tato společnost, jak vyplývá z jejího organizačního řádu, není stálým rozhodčím soudem ve smyslu §13 zákona č. 216/1994 Sb., a není tedy vázána povinností uveřejnit svůj statut a řád v Obchodním věstníku. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněné prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.; povinnému, jenž by měl na náhradu právo, žádné náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. května 2009 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/14/2009
Spisová značka:20 Cdo 1928/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1928.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08