ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1972.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1972/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. d. p., zastoupené advokátem, proti povinnému Mgr. M. M., zastoupenému advokátem, pro 99.995,47 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 6 Nc 1311/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 31. 1. 2006, č.j. 15 Co 712/2005-54, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 31. 1. 2006, č.j. 15 Co 712/2005-54, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce, se odmítá; jinak se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. 6. 2005, č.j. 6 Nc 1311/2005-6, Okresní soud v Pelhřimově nařídil podle exekutorského zápisu JUDr. K. M., soudní exekutorky, ze dne 5. 11. 2002, Exz 08/02, k vydobytí pohledávky 99.995,47 EUR s 10 % úroky z prodlení od 12. 12. 2002 do zaplacení, nákladů exekuce a nákladů oprávněné na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. T., soudní exekutorku.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 31. 1. 2006, č.j. 15 Co 712/2005-54, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o exekučních nákladech soudní exekutorky. Odvolací soud uzavřel, že exekutorský zápis není způsobilým exekučním titulem, neboť neobsahuje údaj o tom, z jakých dokladů soudní exekutorka ověřila totožnost účastníků.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla – v plném rozsahu – oprávněná dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Totožnost účastníků – argumentuje dovolatelka – byla soudní exekutorkou ověřena podle platných občanských průkazů a patrně následkem písařské chyby exekutorský zápis slovo „občanských“ neobsahuje. Tento zcela formální nedostatek exekučního titulu nemá vliv na skutečnost, že povinný svůj dluh uznal, zavázal se jej splácet a pro případ, že jej splácet nebude, přivolil k exekuci. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto podle dovolatelky projevem „přehnaného a věcně ničím neodůvodněného formalismu.“ Nákladové výroky pak vycházejí z nesprávného výroku ve věci samé. Z uvedených důvodů oprávněná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání ve věci samé, tedy pokud směřuje proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, je přípustné (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“); důvodné však není.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že k exekuci předložený exekutorský zápis není způsobilým exekučním titulem.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to – jak je tomu v daném případě – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Soud nařídí exekuci a jejím provedením pověří oprávněným označeného soudního exekutora, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce (srov. §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.); k nim patří (mimo jiné) existence exekučního titulu, tj. rozhodnutí soudu, jiného orgánu, popř. jiného subjektu, anebo listina, která je objektivním právem uznána za přímo vykonatelnou.
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem exekutorský zápis podle §78 písm. a), tj. zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování exekutorských zápisů (§79 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) a materiální (věcné) náležitosti (§78 písm. a/, §79 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). S exekutorským zápisem, který neobsahuje některou z formálních náležitostí, nejenže nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti (oprávněná osoba přichází o výhodu vymoci na jeho podkladě splnění povinnosti bez předcházejícího nalézacího řízení), ale takový zápis není ani veřejnou listinou ve smyslu §79 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, které se týká notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, ovšem závěry jsou použitelné i v projednávané věci).
Podle ustanovení §79 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb. musí exekutorský zápis obsahovat údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků.
Podle ustanovení §80 zákona č. 120/2001 Sb., nezná-li exekutor účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li exekutor tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.
Ustanovení §79 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb. – jak plyne z jeho znění – předpokládá, že v exekutorském zápisu musí být výslovně uveden některý ze způsobů, jímž se podle ustanovení §80 uvedeného zákona pro účely sepisu exekutorského zápisu prokazuje totožnost účastníků a jímž byla soudnímu exekutorovi skutečně prokázána.
V posuzovaném případě bylo v exekutorském zápisu sepsaném dne 5. 11. 2002, Exz 08/02, JUDr. K. M., soudní exekutorkou, uvedeno její prohlášení, že totožnost přítomných ověřila „dle předložených platných průkazů a výpisu rejstříků právnických osob Ministerstva kultury České republiky.“
S ohledem na výše uvedené takový údaj o prokázání totožnosti účastníků exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti nemůže být dostačující, neboť neodpovídá žádnému ze způsobů uvedených v ustanovení §80 zákona č. 120/2001 Sb. Soudní exekutorka se stran průkazů, jimiž byla prokázána totožnost účastníků, omezila pouze na údaj o jejich platnosti a neuvedla skutečnost, že se jednalo o průkazy „úřední.“
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
V části směřující proti nákladovým výrokům dovolání ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné není, a proto bylo odmítnuto (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněná právo na jejich náhradu nemá a povinnému /podle obsahu spisu/ žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu