ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2307.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2307/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné m. č. P., proti povinnému M. K., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. E 123/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 31.5.2006, č.j. 28 Co 281/2006-39, a proti usnesení Okresního soudu Praha-západ z 21.3.2003, č.j. E 123/2003-14, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Řízení o dovolání proti usnesení okresního soudu se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 21.3.2003, č.j. E 123/2003-14, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí; odvolací soud dospěl k závěru, že pro jeho nařízení jsou splněny všechny předpoklady, zejména že jsou exekuční tituly materiálně i formálně vykonatelné.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), neboť „návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl oprávněným podán Okresnímu soudu pro Prahu-západ, tj. k obecnému soudu povinného podle §252 odst. 1 o.s.ř., který byl však soudem odlišným od soudu, který o věci samé rozhodoval jako soud prvního stupně.“ Dle názoru povinného je v daném případě možné výkon rozhodnutí nařídit „pouze na návrh, k němuž je oprávněným připojen stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti“, jinak „by měl být návrh zamítnut z věcných důvodů, jelikož nebyla splněna podmínka, kterou zákon pro nařízení výkonu rozhodnutí stanovil.“ Dále povinný namítl, že „platební rozkaz, který byl jedním z přiložených vykonatelných titulů, mu nikdy nebyl doručen.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel zpochybnil závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, zda byl povinnému doručen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 z 24. 7. 1996, č.j. Ro 443/96-5.
Nesprávnost nebo neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 a §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití prvého z uvedených důvodů dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 8, nezjišťoval, a předkládá svou vlastní verzi, založenou na tvrzení, že mu platební rozkaz doručen nebyl.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních (jež ovšem nemají oporu ve spise nalézacího soudu, konkrétně v doručence u č.l. 5, z níž plyne, že povinný platební rozkaz dne 26.7.1996 převzal do vlastních rukou, což potvrdil svým podpisem) odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou. Dovolatelův argument, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí měl být pro nepředložení platebního rozkazu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti zamítnut, je neopodstatněný, jelikož takový postup je namístě pouze v případě (o který v souzené věci nejde), kdy se nepodaří potřebné údaje zjistit jinak, např. z příslušného spisu nalézacího soudu prvního stupně.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Jelikož dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že povinný „dovolání“ směřuje (i) proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutím soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněnému, jenž by jinak měl na jejich náhradu nárok, ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu