ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2350.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2350/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. m. B., zastoupeného advokátem, proti povinné M. Š., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 119/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 26.9.2006, č.j. 20 Co 834/2005-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 26.9.2006, č.j. 20 Co 834/2005-41, a usnesení Městského soudu v Brně z 31.10.2005, č.j. 66 E 119/2005-9, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 31.10.2005, č.j. 66 E 119/2005-9, jímž městský soud nařídil výkon rozhodnutí (svého rozsudku z 24.11.2004, č.j. 42 C 165/2004-25, kterým oprávněnému přivolil k výpovědi z nájmu bytu a povinnou zavázal předmětný byt vyklidit a žalobci předat do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování) vyklizením bytu a přestěhováním povinné do zajištěného náhradního ubytování na F. u.. Odvolací soud s poukazem na ustanovení §3 občanského zákoníku uzavřel, že povinná, které byl již předmětný, tedy nyní vyklizovaný byt na D. u. přidělen po uložení povinnosti (také pro neplacení nájemného) k vyklizení předchozího bytu na V. u. (viz rozsudek Krajského soudu v Brně z 24.11.1999, sp. zn. 12 Co 242/98, na č.l. 29) jako byt náhradní, opět neplatí nájemné, a že „oprávněný se v důsledku porušování povinností ze strany povinné nemůže dostat do bezvýchodné situace opakovaných soudních řízení nalézacích i vykonávacích, aniž by se domohl v průběhu devíti let svých práv pronajímatele.“ V takovémto případě je podle názoru odvolacího soudu namístě návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyhovět i za stavu, kdy oprávněný povinné (jíž podkladový titul přiznal právo na náhradní ubytování) nabídl nájem náhradního bytu pouze na tři měsíce, tedy na dobu určitou, zejména za stavu, kdy projevil ochotu, bude-li povinná nájemné platit řádně a včas, dobu nájmu opakovaně prodlužovat.
V dovolání (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že v něm byla řešena otázka časové /ne/omezenosti trvání nájmu náhradního ubytování v rozporu s dosavadní judikaturou) povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí lze vyhovět i přesto, že oprávněný zajistil povinné náhradní byt pouze na dobu určitou, ačkoli podkladový rozsudek jí přiznává právo na náhradní ubytování, jež – na rozdíl od přístřeší – musí být zajištěno vždy na dobu neurčitou.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), daný tím, že otázka délky trvání nájmu zajištěného náhradního ubytování je v něm řešena v rozporu s dosavadní judikaturou.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí lze vyhovět i přesto, že oprávněný zajistil povinné náhradní byt pouze na dobu určitou, ačkoli podkladový rozsudek jí přiznává právo na náhradní ubytování.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (v souzené věci práva hmotného), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolání je důvodné.
Je výrazem ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 68), že u bytových náhrad, jimiž jsou přiměřený náhradní byt, náhradní byt nebo náhradní ubytování, je podmínka jejich zajištění z časového hlediska splněna pouze tehdy, je-li náhrada zajištěna na dobu neurčitou. Zajištění bytové náhrady na dobu určitou se připouští pouze v případě uvedeném v §6 zákona č. 102/1992 Sb.; dočasný charakter má rovněž přístřeší podle §712 odst. 5, věta třetí, obč. zák. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 255/2005). O žádný z těchto případů však v souzené věci nejde; skutečnost, že již nyní vyklizovaný byt povinná obývala jako bytovou náhradu zajištěnou jí pro neplacení nájemného v předchozím bytě, na uvedených judikatorních závěrech nemůže nic změnit.
Dospěl-li odvolací soud při posuzování časového charakteru nájmu zajištěného náhradního bytu k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu