ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2425.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2425/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné Z. I. s.r.o., proti povinné B. L., zastoupené advokátem, pro 9.999,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 62 Nc 6245/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22.1.2008, č.j. 35 Co 659/2007-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 18.2.2006, č.j. 62 Nc 6245/2006-6, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. J. H. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí bylo povinné řádně doručeno uložením na poště; fikce doručení exekučního titulu nastala v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000, dle kterého nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném do 30.6.2009(aniž se zabývá otázkou zásadního právního významu napadeného rozhodnutí podle §237 odst. 3 o.s.ř.), povinná namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Dle jejího názoru byla exekuce nařízena na základě podkladového rozhodnutí, které není pravomocné a tudíž ani vykonatelné, jelikož jí nebylo doručeno. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném do 30.6.2009– je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném do 30.6.2009).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka zpochybnila závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, zda byl povinné doručen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 23.11.2000, č.j. 16 C 873/2000-25.
Nesprávnost nebo neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 a §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití prvého z uvedených důvodů dovolatelka odvolacímu soudu vyčítá, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení rozsudku Okresního soudu v Liberci nezjišťoval, a předkládá svou vlastní verzi, založenou na tvrzení, že jí rozsudek doručen nebyl.
I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založila na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl odvolací soud. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle části první, hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu