ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2476.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2476/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné M. a.s., proti povinným 1) J. K., zastoupenému advokátem a 2) P. K., pro 17.194,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 22 Nc 5569/2007, o dovolání 1) povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2008, č.j. 12 Co 258/2008-21, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle §219 o.s.ř. ve vztahu k prvnímu povinnému potvrdil usnesení z 23.5.2007, č.j. 22 Nc 5569/2007-5, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. S odvolací námitkou 1) povinného, že exekuci nařídil místně nepříslušný soud, se krajský soud vypořádal závěrem, že 1) povinný „ve své námitce místní nepříslušnosti neoznačil – a tím méně pak mohl doložit – žádné skutečnosti, z nichž by bylo lze spolehlivě dovodit, že jeho bydlištěm je jiné místo než to, které je evidováno jako místo jeho trvalého pobytu.“
V dovolání (aniž vysvětluje, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), 1/ povinný s poukazem na to, že „řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci“ namítá, že „ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud.“ 1) povinný tento závěr dovozuje z toho, že „již ve svých podáních soudu uváděl mimo adresy trvalého pobytu rovněž adresu, na niž mu je doručována pošta, a to adresu K., B.,“ a že „pokud v podáních soudu udával rovněž adresu trvalého pobytu, pak tak činil pouze z důvodu, že tuto adresu měl dosud uvedenu v evidenci obyvatel a zapsánu v dokladech, nikoli proto, že by se jednalo o adresu jeho bydliště, v němž by se trvale zdržoval.“
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění do 30.6.2009 – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř. ve znění do 30.6.2009).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
1) povinný však – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. neuplatňuje. Namítá-li totiž – stejně jako v odvolání – pouze nesprávnost závěru odvolacího soudu o místní příslušnosti, pak je jeho výtka podřaditelná jedině pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jenž je ovšem (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. důvodem nezpůsobilým.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu