ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2490.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2490/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného V. T., zastoupeného advokátkou, proti povinnému L. S., vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 Nc 3649/2002, o dovolání věřitelky I. M., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 5.12.2006, č. j. 11 Co 609/2006-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatelka je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Usnesením z 18.5.2006, č.j. 16 Nc 3649/2002-67, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu tak, že z ní budou uspokojeny přihlášené pohledávky:
1. soudního exekutora
2. oprávněného
3. zástavního věřitele Finančního úřadu v Ch.
K uplatněné pohledávce zástavní věřitelky I. M. okresní soud nepřihlédl s odůvodněním, že ta řádně nedoložila, že by na ni skutečně přešlo právo z pohledávky proti povinnému, jelikož předložila – kromě zástavní smlouvy mezi K. b., a.s., a povinným – pouze smlouvu o postoupení pohledávky, avšak mezi dvěma subjekty odlišnými jak od původního vlastníka pohledávky, tak od této věřitelky.
Napadeným usnesením krajský soud k odvolání věřitelky rozhodnutí soudu prvního stupně – byť z jiného důvodu – potvrdil. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že pochybnosti jsou již v otázce, kterou z několika po sobě následujících postupních smluv věřitelka k přihlášce připojila, že „se však těmito nesrovnalostmi nezabýval, jelikož měl za prokázáno, že věřitelka k přihlášce nepřipojila listinu prokazující, že pohledávka je zajištěna zástavním právem (původní zástavní smlouvu), i když tuto listinu měla ve své dispozici.“ Krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že samotný zástupce věřitelky při odvolacím jednání (č.l. 91 versa) uvedl (čemuž odpovídá i údaj o počtu příloh přihlášky /č.l. 57 – 61/), že k přihlášce byly připojeny pouze dvě přílohy, a to plná moc k zastupování věřitelky a smlouva o postoupení pohledávky.
V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – věřitelka namítá, že řízení bylo stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu z 27.10.2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud, měl-li pochybnosti o splnění podmínek předepsaných ustanovením §336f odst. 2 o.s.ř., měl provést důkaz spisem soudního exekutora, případně jeho svědeckým výslechem. V závěru dovolání vyjadřuje přesvědčení, že „v exekučním spisu musela být založena listina“ prokazující, že na dovolatelku přešla pohledávka za povinným, a že je zajištěna zástavním právem. Pokud by totiž skutečně neprokázala, že má pohledávku zajištěnu zástavním právem, musela by podle jejího názoru být přihláška soudním exekutorem odmítnuta.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolatelka však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posouzení, zda mělo být přihlédnuto k přihlášce, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Dovolatelka předně výtkou, že soud přes pochybnosti neprovedl důkaz spisem soudního exekutora, případně jeho svědeckým výslechem, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., (ostatně jej sama takto výslovně kvalifikuje /viz první odstavec třetí strany dovolání na č. l. 100), jenž je ovšem k založení přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý. Nepřípadný je i její odkaz na usnesení Nejvyššího soudu z 27.10.2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2006, pod poř. č. 49. Právní věta tohoto judikátu totiž výslovně říká, že je-li listina prokazující, že pohledávka je vymahatelná nebo zajištěná zástavním právem založena do exekučního spisu do zahájení dražebního jednání, soud k ní přihlédne, i když ji nepředložil přihlašovatel pohledávky. Ze samotného dovolání však plyne, že věřitelka – pouze – vyjadřuje přesvědčení, že v exekučním spise „musela být založena listina“ prokazující zajištění pohledávky zástavním právem, což dovozuje z (mylného, viz §336f odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §52 exekučního řádu, dle něhož soudní exekutor usnesením odmítne pouze opožděné přihlášky) předpokladu, že v opačném případě by musela být přihláška exekutorem odmítnuta. Absence příslušné listiny plyne ostatně z celého obsahu spisu soudního exekutora včetně jeho vyjádření na č. l. 84 exekučního spisu sp. zn. 064 Ex 00309/02.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b), §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu