ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2529.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2529/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné B. D. P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné P. F. s.r.o., zastoupené advokátem, pro 868.656,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 Nc 10959/2006, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2007, č.j. 17 Co 17/2007-32, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 7. 2006, č. j. 35 Nc 10959/2006-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 nařídil podle rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v P. ze dne 24. 4. 2006, č.j. RSP 447/05, k uspokojení pohledávky 688.656,- Kč s úroky ve výši 4,218 % ročně z 688.656,- Kč od 1. 4. 2005 od zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 688.656,- Kč od 1. 4. 2005 do zaplacení, smluvní pokuty 180.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 2 % ročně z 180.000,- Kč od 1. 4. 2005 do zaplacení, poplatku za rozhodčí řízení 26.060,- Kč, nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení 50.471,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení určeny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. D. K., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), za splněny, zejména uzavřel, že vykonávaný rozhodčí nález byl vydán k tomu oprávněným orgánem. Ustanovení §524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), předmět smlouvy o postoupení pohledávky neomezuje, lze tak postoupit i pohledávku budoucí. Společnost B. p. V., s.r.o. před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení na oprávněnou učinila úkon směřující k odstoupení od smlouvy, takže mohlo být nejisté pouze to, zda důsledky s tím spojené již nastaly nebo teprve nastanou, a smlouvu o postoupení pohledávky proto nelze považovat za neplatnou. Oprávněná tak vstoupila do práv a povinností společnosti B. p. V., s.r.o., tedy i do ujednání rozhodčí smlouvy, která zakládala pravomoc rozhodčího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Zásadní právní význam dovolatelka spatřuje v otázce, zda je možné postoupit pohledávku, která vznikne až v budoucnu, a pokud ano, zda dojde k platnému postoupení pohledávky, která k okamžiku uzavření postupní smlouvy ještě neexistovala, ale účastníci postupní smlouvy měli za to, že postupují existující pohledávku. Dovolatelka prosazuje, že postoupit lze pouze pohledávku v době uzavření postupní smlouvy existující, což dovozuje z ustanovení občanského zákoníku upravujících postoupení pohledávky, v nichž chybí ustanovení obdobné §155 odst. 3 obč. zák., které jako způsobilou k zajištění zástavním právem pohledávku, která má vzniknout v budoucnu, anebo pohledávku, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky, výslovně uvádí. Dále namítá, že účastníci smlouvy o postoupení pohledávky byli navíc v době jejího uzavření přesvědčeni, že postupují existující pohledávku a budoucí ani podmíněnou pohledávku postoupit nechtěli. Uzavírá, že k platnému postoupení nedošlo, a oprávněná proto nevstoupila ani do ujednání rozhodčí smlouvy zakládajících pravomoc rozhodčího soudu. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že otázka platnosti postoupení pohledávky je v exekučním řízení irelevantní, neboť její posouzení příslušelo rozhodčímu soudu, jehož pravomoci se oprávněná i povinná podřídily a nevznesly včas jakékoli námitky. Poukazuje na to, že povinná v rámci rozhodčího řízení ve vyjádření k žalobě s pravomocí rozhodčího soudu výslovně souhlasila a za svou stranu jmenovala rozhodce. Oprávněná navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, neboť není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud uplatnil právní názory nestandardní.
Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Společnost B. p. V., s.r.o. a povinná uzavřeli smlouvu o dílo, jejíž součástí byla rozhodčí smlouva. Dopisem ze dne 8. 3. 2005, doručeným povinné dne 25. 3. 2005, společnost B. p. V., s.r.o. od smlouvy o dílo odstoupila. Dne 14. 3. 2005 uzavřela společnost B. p. V., s.r.o. s oprávněnou smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo plnění z titulu bezdůvodného obohacení s příslušenstvím a smluvní pokuta. Vykonávaným rozhodčím nálezem bylo povinné uloženo plnit oprávněné.
Námitka dovolatelky, že postoupit lze pouze pohledávku existující, není s to přípustnost dovolání založit. Soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp.zn. 29 Odo 1435/2005) i právní teorie (srov. např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 1413) jsou zajedno v tom, že předmětem postoupení může být i pohledávka budoucí, tj. taková, která v době uzavření postupní smlouvy ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu. K postoupení je způsobilá i pohledávka, jejíž existence je sporná, i pohledávka, jejíž vznik je vázán na splnění podmínky. Okamžik postupu budoucí pohledávky je totožný s okamžikem, kdy pohledávka vznikne.
Namítá-li dovolatelka, že smluvní strany byly v době uzavření postupní smlouvy přesvědčeny, že postupují existující pohledávku a budoucí ani podmíněnou pohledávku postoupit nechtěly, jedná se o výhradu, která má povahu skutkovou, kterou – a to je podstatné – vnesla dovolatelka do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (odvolací soud ji k dispozici neměl). Dovolací soud k této skutkové námitce, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, proto nepřihlížel (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.), takže i právní závěry, které z nich dovolatelka vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu