ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2733.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2733/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – F. ú., proti povinným 1) R. S., a 2) J. S., zastoupené advokátem, pro 203 059,- Kč, postižením obchodního podílu, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 3533/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2007, č. j. 20 Co 137/2007-47, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Oprávněná je povinna zaplatit povinné 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce 10 640 Kč.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením č. j. E 3533/2006-15 ze dne 24. 10. 2006 nařídil výkon rozhodnutí podle označených vykonatelných a pravomocných výkazů nedoplatků správce daně (oprávněné) k uspokojení pohledávky ve výši 203 059,- Kč postižením ¾ obchodního podílu povinné č. 2) (manželky povinného č. 1/), odpovídajícího 75% základního kapitálu a vkladu 150 000,- Kč v obchodní společnosti Z.-E., s. r. o., s tím, že právní mocí usnesení zanikne účast povinné č. 2) v této obchodní společnosti; současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, zakázal označené obchodní společnosti vyplatit povinné č. 2) do výše vymáhané pohledávky vypořádací podíl ze zrušení její účasti ve společnosti, zakázal povinné č. 2) jakkoliv disponovat s právem na výplatu vypořádacího podílu a uložil označené obchodní společnosti vyplatit vypořádací podíl oprávněné.
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na výkon rozhodnutí postižením ¾ obchodního podílu povinné č. 2) zamítl, uložil oprávněné uhradit povinné č. 2) náklady odvolacího řízení ve výši 21 285,- Kč k rukám jejího advokáta (ve vztahu mezi oprávněnou a povinným č. 1/ nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci povinnou osobou ve smyslu §251 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), je vůči oprávněné výhradně povinný č. 1) a nikoliv jeho manželka, vůči níž oprávněná žádné vykonatelné rozhodnutí, ukládající jí platební povinnost, nemá. Proto obchodní podíl manželky povinného nelze výkonem rozhodnutí postihnout, přestože by se hodnota tohoto obchodního podílu, byla-li získána ze společných prostředků povinného a jeho manželky, stala součástí společného jmění manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004). S ohledem k uvedenému v dané věci proto není rozhodné, zda manželka povinného obchodní podíl získala z prostředků patřících do společného jmění manželů či nikoli. Soud přitom poukázal na obdobnou situaci v případě nepřípustnosti postižení peněžního účtu manželky povinného (i kdyby na něm byly deponovány společné finanční prostředky manželů, které se po vyplacení stávají předmětem společného jmění), kdy pohledávku a nárok na výplatu vůči bance má majitelka tohoto účtu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, a ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1284/2002).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ohlašuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Dovolatelka namítá, že pohledávka povinného č. 1) vznikla za trvání jeho manželství s povinnou č. 2) a obchodní podíl povinné č. 2), který má být výkonem rozhodnutí postižen, je součástí jejich společného jmění. Původ prostředků, za něž povinná č. 2) nabyla předmětnou část obchodního podílu, dovozuje oprávněná z výpisu z obchodního rejstříku a z informací, podaných samotnou povinnou č. 2) do protokolu o ústním jednání č. j. 24937/06/245970/7743 ze dne 7. 9. 2006, jež je veřejnou listinou ve smyslu §12 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, a ustanovení §134 o. s. ř. Je přesvědčena, že odvolací soud se napadeným rozhodnutím odchýlil od právního hodnocení obchodního podílu jako majetkové hodnoty náležející do společného jmění manželů, které zaujal Nejvyšší soud v rozsudcích sp. zn. 22 Cdo 700/2004 ze dne 20. 7. 2004 a sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 ze dne 30. 5. 2005, přiléhavost srovnání dané věci s pohledávkou na peněžní prostředky složené na bankovním účtu není zřejmá a je na místě výkon rozhodnutí nařídit. Podobně jako je při vypořádání zaniklého společného jmění manželů třeba přikázat jednomu z manželů obchodní podíl a nestačí přikázat hodnotu obchodního podílu, proto do společného jmění manželů náleží přímo obchodní podíl a nikoli z něj odvozené majetkové hodnoty.
Oprávněná má dále zato, že rozhodnutí soudu prvního stupně mělo být potvrzeno s tím, že právo k majetku nepřipouštějícímu výkon rozhodnutí lze uplatňovat vůči oprávněnému pouze návrhem podle §267 a části třetí o. s. ř., když povinná č. 2) svým odvoláním namítala nepřípustnost výkonu rozhodnutí k předmětnému majetku právě proto, že jí k němu svědčí výlučné vlastnické právo (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1054/2002 ze dne 28. 5. 2003 a sp. zn. 20 Cdo 238/2003 ze dne 26. 11. 2003). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Povinná č. 2) se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry, jež přijal odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Má zato, že právní postavení vlastníka obchodního podílu a jeho manžela, který se nestal vlastníkem obchodního podílu (§143 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění), je identické s právním postavením majitele účtu a jeho manžela, který není oprávněn jakkoliv nakládat s pohledávkou svého manžela vůči bance. Dále uvedla, že obchodní podíl nabyla z prostředků nespadajících do zákonného rozsahu společného jmění manželů, a navrhla odmítnutí dovolání oprávněné.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o. s. ř., ale není důvodné.
Podle §251 o. s. ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle §255 odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
Podle §255 odst. 2 o. s. ř. jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel povinného.
Podle §320 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit postižením jiného práva než mzdy, peněžité pohledávky nebo nároku uvedeného v §299, jde-li o právo, které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou povinného a je převoditelné na jiného.
Výkon rozhodnutí lze nařídit jen proti tomu, kdo má podle exekučního titulu povinnost plnit a jen taková osoba je ve věci pasivně legitimována (nedošlo-li k přechodu povinnosti na osobou jinou). V souzené věci exekuční tituly (výkazy nedoplatků) zavazují k zaplacení v nich uvedených částek povinného R. S., proto také výkon rozhodnutí může být veden jen proti němu. Účastenství jeho manželky R. S. v řízení je odvislé od toho, zda nařízeným výkonem rozhodnutí budou postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manželů. Budou-li takové majetkové hodnoty nebo práva postiženy, stává se účastnicí řízení, nikoliv však osobou povinnou ve smyslu, jak je vymezena výše.
Proto také podle §320 odst. 1 o. s. ř. lze výkon rozhodnutí postižením jiného majetkového práva nařídit jen na obchodní podíl povinného, nikoliv na podíl manželky povinného. Skutečnost, že k nabytí obchodního podílu použije některý z manželů za trvání manželství finanční prostředky ze společného jmění manželů, se neprojeví tak, že se manželé stávají „společnými“ společníky, a že tak lze postihnout výkonem rozhodnutí i podíl manžela povinného v obchodní společnosti. Nabyl-li povinný podíl v obchodní společnosti za trvání manželství z finančních prostředků patřících do společného jmění manželů, stává se hodnota takového podílu ze zákona součástí společného jmění manželů (viz zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004) a tuto hodnotu pak lze v exekučním řízení postihnout. V takovém případě se stává účastníkem exekučního řízení i manžel povinného.
V souzené věci proto nelze výkonem rozhodnutí postihnout podíl manželky povinného v obchodní společnosti Z.-E., s.r.o. Právní závěr odvolacího soudu (byť částečně odůvodněný jinak) je proto správný.
Protože povinní byli ve věci úspěšní, přísluší jim právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1, §243b odst. 5 o. s. ř.), které však podle obsahu spisu vznikly jen povinné R. S. Náklady představují odměnu advokáta z vymáhané částky 203 059,- Kč ve výši 10 340,- Kč (§2, 3 odst. l, bod 5, §10 odst. 3, §12 odst. l písm. a/, bod 1, §18 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a náhradu hotových výdajů 300,- Kč (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu