ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2833.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2833/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného M. Š., proti povinné P., a. s., zastoupené D. D., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 1970/2004, pro 45.000.000,- Kč s příslušenstvím, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2007, č. j. 14 Co 40/2007-288, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 26. 10. 2006, č. j. 5 Nc 1970/2004-267 (jímž obvodní soud rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 8.667.854,- Kč se uspokojují náklady exekuce ve výši 1.107.940,81 Kč a zbytek ve výši 7.559.913,19 Kč se vydává správci konkursní podstaty povinné s tím, že nebude-li tato částka použita v rámci konkursního řízení, vrátí ji nebo její zbývající část obvodnímu soudu k provedení rozvrhového usnesení) a to tak, že se za stejným účelem vydává správci konkursní podstaty povinné celá rozdělovaná podstata ve výši 8.667.854,- Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při prodeji nemovitostí uspokojuje v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině dle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 200/500, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006 pod č. 31, dále též jen „stanovisko NS Cpjn 200/500“); v souzeném případě tuto pohledávku tedy připodobnil a při uspokojení přiřadil nikoli k nákladům státu, uspokojovaným v první rozvrhové skupině (z čehož vycházel soud I. stupně), ale k pohledávce oprávněného (k nákladům oprávněného). Uvedl, že okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu, z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní. Náklady exekuce jsou vymezeny v §87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně zákonů, v platném znění (dále jen zákon č. 120/2001 Sb.), vznikly exekutorovi jako fyzické osobě a nikoliv státu a hradí mu je zásadně povinný (§87 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.).
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním soudní exekutor. K přezkumu předestírá dva okruhy problémů. Nejprve namítá, že odvolání proti usnesení soudu I. stupně, předcházejícímu vydání napadeného usnesení, podal správce konkursní podstaty, jenž není k takovému úkonu legitimován, neboť není účastníkem exekučního řízení ve smyslu §36 zákona č. 120/2001 Sb. a tuto skutečnost nelze zhojit udělením plné moci úpadcem; má za to, že je nepřípustné, aby správce konkursní podstaty úpadce zastupoval téhož úpadce na základě plné moci jako advokát.
Dovolatel dále namítá nesprávné právní posouzení věci v souvislosti se zařazením nákladů exekutora vzniklých v souvislosti s provedením dražby (na rozdíl od nákladů dražby ve výkonu rozhodnutí) až do třetí skupiny ve smyslu závěrů, vyjádřených ve stanovisku NS Cpjn 200/2005 a s tímto stanoviskem rozsáhle polemizuje. Trvá na tom, že náklady dražby je třeba řadit do první skupiny v rámci rozvrhu (§337c odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), aby byla zajištěna úhrada bez ohledu na to, zda a v jaké míře budou uspokojeni oprávněný a další přihlášení věřitelé; upozornil na úpravu problematiky v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách a označil výklad odvolacího soudu za diskriminační a nespravedlivý. Na podporu svých tvrzení poukázal na §3 zákona č. 120/2001 Sb., nález Ústavního soudu I. ÚS 290/2005 a na §5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, s tím, že pokud exekutorovi přísluší odměna jako součást nákladů exekuce i z prospěchu, který při prodeji nemovitostí má někdo jiný než přímo oprávněný (další oprávněný, přihlášený věřitel), nemůže se svým nárokem stát jinde než v prvé skupině. Dovolatel nesouhlasí s argumentací, že předřazení nákladů exekuce „do skupiny a)“ - tedy před zástavní věřitele - přenáší povinnost náhrady nákladů exekuce na tyto zástavní věřitele. Namítá, že zařazením nákladů exekuce „do skupiny c)“ stejně tak bude tato povinnost „přenesena“ na věřitele „ze skupiny f)“ a popírá, že náklady exekutora nelze rozporovat, když i u nich lze postupovat podle §337b odst. 3 o. s. ř. (popřít pravost, výši, zařazení do skupiny nebo pořadí). Dovolatel rovněž uvádí, že pokud by v §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. zákonodárce zamýšlel privilegovat stát a nikoli náklady, pak by takto bylo možno uplatnit kupříkladu i náklady státu, reprezentovaného finančním úřadem jako pouhým účastníkem řízení, z jeho účasti na prohlídce nemovitosti či dražbě. Uvádí, že v případě náhrady nákladů další dražby tzv. obmeškaným vydražitelem dle §336n o. s. ř. soudy běžně podřazují mezi náklady státu spojené s další dražbou i náklady exekutora. Zmiňuje i daňové souvislosti v situaci, kdy je sice přiznán nárok, nikoli však již jeho uspokojení. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, případně aby ve věci rozhodl sám tak, že z rozdělované podstaty se uspokojují náklady exekutora ve výši 1.107.940,81 Kč a zbytek ve výši 7.559.913,19 Kč se vydává správci konkursní podstaty povinné JUDr. D. D.
K dovolání se vyjádřil pouze věřitel povinné Finanční úřad pro P., který s napadeným usnesením odvolacího soudu vyslovil svůj souhlas.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a §130 z. č. 120/2001 Sb. – není důvodné.
Předně není důvodná námitka, kterou lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, předcházejícímu vydání napadeného usnesení, podal správce konkursní podstaty, který není osobou k tomuto úkonu oprávněnou. Povinná předložila plnou moc, kterou udělila advokátu (č. l. 284). S ohledem na povahu souzené věci je současně vyloučen i střet zájmů povinné a jejího zástupce, který by mohl pramenit z toho, že uvedený advokát je současně správcem konkursní podstaty povinné.
K námitkám dovolatele, týkajícím se dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) v souvislosti s neuspokojením nákladů soudního exekutora v první rozvrhové skupině obdobně jako nákladů státu (§337c odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a jejich zařazením do třetí skupiny (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) lze uvést, že právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Odvolací soud při posuzování, v které rozvrhové skupině se uspokojí pohledávka soudního exekutora, správně vyšel ze stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006 pod č. 31, konkrétně pak z bodu XVIII., v němž Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobnit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojuje ve třetí skupině.
Správnost rozhodnutí se dovolatelem uplatněnými argumenty nepodařilo zpochybnit.; dovolání je nedůvodné, a Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu