ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2841.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2841/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. b. d. Š., zastoupeného advokátem, proti povinnému F. Č., zastoupenému advokátkou, pro 27.091,- Kč s příslušenstvím, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 72 E 905/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2007, č. j. 12 Co 503/2007-33, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 6. 2007, č. j. 72 E 905/2006-28, (jímž Okresní soud Plzeň – město zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí pro částky 4.658,- Kč, 438,- Kč, 4.832,- Kč a 4.658,- Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení), a zároveň žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako okresní soud dospěl k závěru, že k uvedeným částkám nelze přihlédnout, neboť představují platby na náklady spojené s bydlením, zaplacené před vydáním exekučního titulu, kterým byla výše dlužné částky stanovena.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.). Nesouhlasí s tím, že jeho podání bylo podle obsahu posouzeno jako návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí. a nikoliv jako odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Protože mu nebyly v nalézacím řízení doručeny všechny listiny, zpochybnil dále právní moc a vykonatelnost exekučního titulu. Namítá dále, že mu v nalézacím řízení nebyla dána možnost řádně hájit svá práva, protože jinak by upozornil na všechny platby za byt, zejména ty, které provedl v roce 2004 a 2005. Tyto platby doložil i složenkami, ke kterým však krajský soud (v exekučním řízení) nepřihlédl. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí okresního i krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný žádné argumenty ve prospěch závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedl a ani hodnocením uplatněných námitek k tomuto závěru dospět nelze.
Zpochybnil-li dovolatel vykonatelnost exekučního titulu, jedná se v projednávané věci o novou skutečnost ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř. (v odvolacím řízení neuvedenou), kterou nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit. Proto se touto námitkou dovolací soud nezabýval.
Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i námitka nesprávného posouzení odvolání jako návrhu na částečné zastavení výkonu rozhodnutí), stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - vyjma výjimečného případu, o který zde nejde, kdy otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu - založit nemohou. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezaloží ani případné výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
K založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže vést ani námitka dovolatele, týkající se nemožnosti řádně hájit svá práva v nalézacím řízení, v němž neuplatnil všechny provedené platby, a dále námitka, že mu nebyly v nalézacím řízení doručeny všechny listiny. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/200 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003); tvrzená pochybení soudu v nalézacím řízení nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení výkonu.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu