ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2953.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2953/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné T. R. C., a.s., proti povinnému Ing. I. K., pro částku 2.910.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1869/2003, o dovolání manželky povinného J. K., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 20.10.2005, č.j. 20 Co 179/2005-82, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 20.10.2005, č.j. 20 Co 179/2005-82, a usnesení Městského soudu v Brně ze 17.12.2004, č.j. 69 Nc 1869/2003-55, se – vyjma výroků o odkladu exekuce – ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Manželka povinného podala návrh na zastavení exekuce nařízené na základě exekutorského zápisu Mgr. P. K. ze 13.12.2002, č. EZ 07/02. Návrh odůvodnila tvrzením, že „v exekutorském zápise jsou jako důvod vzniku dluhu povinného vůči oprávněnému uvedeny smlouvy o půjčkách ve výši 2.235.000,- Kč a 675.000,- Kč. K platnosti těchto právních úkonů byl podle §145 odst. 2 občanského zákoníku nezbytný její souhlas, který však nikdy nedala, naopak namítla relativní neplatnost těchto úkonů a námitky ostatním účastníkům doručila.“
Usnesením ze 17.12.2004, č.j. 69 Nc 1869/2003-55, městský soud návrh na zastavení exekuce i na odklad jejího provedení zamítl s odůvodněním, že „exekuční soud není v žádném případě oprávněn zkoumat formální (hmotněprávní) stránku exekučního titulu, a to ani exekutorského zápisu, jelikož by tím předjímal případná rozhodnutí věcně příslušného civilního soudu. Za dané situace je exekutorský zápis pravomocný, vykonatelný a nikdo nenamítl postup podle §580 a následujících občanského zákoníku; další okolnosti uváděné manželkou povinného jsou pro exekuční soud nepřípustné.“
K odvolání manželky povinného krajský soud shora uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v zamítaném výroku stran zastavení exekuce potvrdil (výrok I.), ve výroku o odkladu provedení exekuce je změnil tak, že návrhu vyhověl (výrok II.) a konečně rozhodl o nákladech řízení. Svůj potvrzující výrok odůvodnil závěrem, že vede-li manželka povinného sporné řízení (sp. zn. 55 C 56/2004), v němž nalézací soud posuzuje důvodnost její námitky relativní neplatnosti výše uvedených smluv o půjčkách, „není důvod, aby odvolací soud předjímal v souběžně probíhajícím exekučním řízení rozhodnutí věcně příslušného civilního soudu. Výsledek tohoto sporu bude mít vliv i na exekuční řízení a (podle krajského soudu) není důvod, aby byla otázka platnosti smlouvy řešena duplicitně. Nejde totiž pouze o to, zda se relativní neplatnosti manželka povinného dovolává, ale také o to, zda její námitka je důvodná či nikoli. Všechny námitky, které manželka povinného uplatňuje ve svém odvolání v exekučním řízení, může uplatnit v nalézacím řízení vedeném pod sp. zn. 55 C 56/2004.“
V dovolání směřujícím pouze proti výroku I., jímž krajský soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku o zastavení exekuce, manželka povinného – posouzeno podle obsahu jejího podání – namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že existence souběžného sporného řízení, v němž nalézací soud posuzuje důvodnost její námitky relativní neplatnosti výše uvedených smluv o půjčkách (vtělených do vykonávaného exekutorského zápisu), jakož i dalších námitek, je důvodem k zamítnutí návrhu na zastavení exekuce. Dovolatelka také vysvětluje, že určovací žalobu podala pouze „z důvodu právní jistoty“, jak ji ostatně v závěru odůvodnění svého usnesení (viz č. l. 57) poučil soud prvního stupně.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že existence sporného řízení, v němž nalézací soud posuzuje důvodnost její námitky relativní neplatnosti výše uvedených smluv o půjčkách, jakož i dalších námitek, je důvodem k zamítnutí návrhu na zastavení exekuce.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i – a o tento případ jde v souzené věci – procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolání (přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. ve znění účinném do 30.6.2009, tedy pro rozpor napadeného usnesení s ustálenou judikaturou) je důvodné.
V rozsudku z 10.10.2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15 Nejvyšší soud formuloval a vysvětlil závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§274 písm. e/ o.s.ř.) výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Závěry přijaté v tomto judikátu týkajícím se výkonu notářských zápisů podle §71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. není důvodu neaplikovat i pro exekuce zápisů exekutorských podle §40 odst. 1 písm. d) a §78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší soud dále vysvětlil (viz str. 48 uvedeného časopisu), že prostředkem obrany povinného naopak není žaloba o určení, že dluh pojatý do dohody vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti neexistuje; vzhledem k tomu, že určení „neexistence“ dluhu nemůže mít vliv na vykonatelnost notářského zápisu, nemůže být na takovém určení ani naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud tak uzavírá, že řešení této otázky pro účely řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) pomocí určovací žaloby je nepřípustné a vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Týž názor zastává i teorie (srov. publikaci Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Kurka. V, Drápal. L, Linde Praha 2004, str. 389 shora a poznámka č. 408 pod čarou).
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil, aniž se zabýval dalšími dovolacími argumenty, z nichž některé jsou nepřípustným uplatněním skutkových novot; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu.