ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3267.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3267/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M., a.s., zastoupeného advokátem, proti povinnému E., spol. s r.o., zastoupenému advokátem, pro částku 98.537,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 E 1186/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2008, č. j. 15 Co 549/2007 - 59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 12. 2002, č. j. 2 E 1186/2002 - 10, kterým obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. 18 Cm 348/97, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 98.537,76 Kč s příslušenstvím a k úhradě nákladů předcházejícího řízení ve výši 17.794,- Kč a nákladů řízení o výkon rozhodnutí ve výši 11.770,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí považoval za splněné, zejména uzavřel, že podkladový rozsudek nabyl (formální) vykonatelnosti, jelikož byl povinné právnické osobě doručen - v souladu s ustanovením §47 odst. 4 věty druhé o. s. ř. ve znění účinném v době jeho doručování, tj. v lednu 2002 - náhradním způsobem, tedy opětovným doručením na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku.
Usnesení odvolacího soudu napadl v plném rozsahu povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam tohoto rozhodnutí spatřuje ve výkladu §47 odst. 1 a 4 o. s. ř., „týkajícího se doručování rozhodnutí právnickým osobám, a to zejména v návaznosti na změny v legislativní úpravě“. Namítá, že o existenci „údajné“ pohledávky se dozvěděl až z usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť doručování podkladového rozhodnutí neprobíhalo řádně v souladu s tehdy platným §47 o. s. ř., a usnesení (správně rozsudek) tak nenabylo právní moci a není vykonatelné. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v nesprávné aplikaci §47 odst. 4 druhé věty o. s. ř. namísto věty první tohoto ustanovení, když kontaktní adresy na členy statutárního orgánu povinného jsou uvedeny v obchodním rejstříku. Dále povinný odvolacímu soudu vytýká, že se při výkladu tehdy platného §47 odst. 4 o. s. ř. nevypořádal s navazujícím §21 o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích - dovolatelem užitého - důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí na základě provedeného „šetření“ mít k dispozici potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění učiněné z obsahu nalézacího spisu, že vykonávaný rozsudek se opakovaně nepodařilo povinnému doručit, jelikož ten se na adrese svého sídla zapsaného v obchodním rejstříku nezdržoval, a že nalézacímu soudu nebylo podle obsahu spisu známo, která fyzická osoba je za povinného oprávněna před soudem jednat. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Takovéto dovolací důvody však jsou k založení přípustnosti podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilé.
Pro úplnost se zdůrazňuje, že spatřuje-li povinný (posuzováno podle obsahu dovolání) vadu řízení v tom, že se soud nepokusil podkladový rozsudek doručit jeho jednateli, jenž mu musel být znám, pak se mýlí, jelikož takovouto povinnost má soud pouze tehdy, je-li mu fyzická osoba oprávněná za osobu právnickou jednat známa „podle obsahu spisu“ (srov. dikci první věty ustanovení §47 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném v době doručování rozsudku); nalézací soud tedy nemá povinnost provádět v tomto směru šetření, např. zjišťovat takovouto fyzickou osobu dotazem u rejstříkového soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 374/2005).
I když tedy dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) není tudíž přípustné. Protože dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 až §239 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu