ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3296.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3296/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné E. s.r.o., proti povinné K. K., zastoupené advokátem, pro 11.431,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4665/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 11. 2006, č. j. 40 Co 1474/2006-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 31. 8. 2006, č.j. 47 Nc 4665/2005-38, jímž Okresní soud v Olomouci zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (nařízené usnesením ze dne 8. 3. 2005, č.j. 47 Nc 4665/2005-7). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotil podání povinné označené jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce podle jeho obsahu jako návrh na zastavení exekuce, a uzavřel, že jeho důvodností se nelze zabývat, byly-li před jeho podáním pohledávka, její příslušenství i náklady exekuce vymoženy.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), namítá, že exekuci lze nařídit pouze v rozsahu, v jakém povinný ke dni rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce povinnost uloženou mu exekučním titulem dobrovolně nesplnil, a proto brání-li se povinný v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce poukazem na dřívější, byť jen částečné splnění povinnosti, odporuje běžná praxe soudů, spočívající v tom, že takové odvolání je považováno za návrh na (částečné) zastavení exekuce, ustanovení §37 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a obdobně i §251 o.s.ř. Poukazuje na to, že napadaný postup soudů poškozuje povinného, pokud jde o rozsah jeho povinnosti hradit náklady exekuce a také úroky z prodlení. Podle dovolatelky má odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnit tak, že v rozsahu, v jakém byla již dříve povinnost splněna, návrh zamítne a v otázce nákladů exekuce by měl být zvažován poměr úspěchu a neúspěchu účastníků. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinná argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, avšak jejich hodnocením k takovému závěru dospět nelze.
Je výrazem ustálené soudní praxe, že věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je pak dlouhodobě jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá, zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, a v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení exekuce). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), které předpokládá provádění dokazování (srov. §268 odst. 1 písm. g/, §269 odst. 1 o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Ustálená je soudní praxe (srov. výše uvedené stanovisko sp.zn. Cpj 159/79, str. 180/518) též v závěru, že pro posouzení, zda podání povinného, jímž se brání nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je odvoláním, je rozhodný obsah podání. Obsahuje-li podání povinného pouze námitky, které soudu přísluší posuzovat v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), pak se jedná o návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), bez ohledu na to, že je podání označeno jako odvolání.
Nejvyšší soud nemá důvod se od uvedených závěrů odchýlit ani v projednávané věci.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu