ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.330.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3330/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S., a.s., zastoupené advokátem, proti povinné I. M., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 E 7/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 29.3.2007, č.j. 12 Co 141/2007-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.547.- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 9.11.2006, č. j. 49 E 7/2002-61, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu; své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že podmínky předepsané ustanovením §343 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §712 odst. 4 občanského zákoníku byly splněny, jelikož povinné byla zajištěna bytová náhrada odpovídající exekučnímu titulu.
V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – povinná namítá, že řízení je stiženo „vadou, kterou je nutno odstranit“. Tuto vadu spatřuje v okolnosti, že „soudy nijak podrobněji nezkoumaly a nezjišťovaly stav bytu, do něhož má být povinná výkonem rozhodnutí přestěhována“. Vzhledem k tomu, že nabízený byt čtvrté kategorie o velikosti 1 + 1 je v havarijním stavu ohrožujícím život její i s ní žijících pěti dětí a vnučky, vyjadřuje přesvědčení, že napadeným usnesením „je snižována jejich lidská důstojnost a tím poškozována jejich osobnostní práva.“
Oprávněná považovala dovolání za „bezpředmětné.“
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění účinném do 30.6. 2009 – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (v dané věci sice předcházelo kasační rozhodnutí, soud prvního stupně však ve svém následujícím usnesení nerozhodl jinak než v usnesení předchozím) přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinná však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde. Povinná namítá pouze neúplně zjištěný skutkový stav; tato vada řízení (dovolatelka ostatně sama – byť nepřesně – tento tvrzený nedostatek kvalifikuje jako „vadu, kterou je nutno odstranit“) je však napadnutelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jenž je ovšem k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízen?; ty spočívají v částce 1000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. a/ bod 2., §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2, vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 19 %, tj. částce 247,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu