ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3387.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3387/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné R. B., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné E. T., zastoupené advokátkou, vyklizením, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 28 E 38/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31.10.2008, č.j. 10 Co 758/2008-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.547,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 31.3.2008, č.j. 28 E 38/2008-7, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), aniž však vysvětluje, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinná namítá, že soud nepřihlédl k jejím nepříznivým zdravotním, příjmovým a rodinným poměrům. V podání, jímž dovolání doplnila, povinná dále uvedla, že dne 7.3.2008 zaplatila oprávněné kauci ve výši 21.990,- Kč.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze. Odvolací soud postupoval v souladu s právem, jestliže ve smyslu §219 o.s.ř. potvrdil usnesení soudu prvního stupně s odůvodněním, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí. Těmito skutečnostmi nemohou být ani namítané nepříznivé zdravotní, příjmové a rodinné poměry.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o.s.ř., soud při posuzování návrhu na výkon rozhodnutí zkoumá pouze to, zda podkladový titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.) a zda právo není prekludováno. Nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatelka odvolacímu soudu nevytýkala a naopak její námitky jsou pro nařízení výkonu rozhodnutí právně nevýznamné.
Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. a/ bod 2, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 19 %, tj. částce 247,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu