ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3512.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3512/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné V. CZ a. s., proti povinnému P. K., za účasti zástavní věřitelky A. s. r. o., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 3818/2002, pro 1.730.980,- Kč s příslušenstvím, o dovolání soudního exekutora JUDr. M. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2007, č. j. 16 Co 37/2007-129, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 6. 2006, č. j. 19 Nc 3818/2002-100, obvodní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 1.133.333,- Kč tak, že z ní uspokojil nejprve pohledávku soudního exekutora JUDr. M. D. ve výši 211.435,40 Kč a poté (do výše rozdělované podstaty) pohledávku zástavní věřitelky A. s. r. o. ve výši 921.897,60 Kč na částečnou úhradu přihlášeného nároku.
Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení obvodního soudu tak, že z rozdělované podstaty 1.145.979,47 Kč (tj. nejvyšší podání 1.133.333,- Kč, navýšené o 12.646,47 Kč na úrocích přirostlých na účet exekutora za dobu do rozhodnutí odvolacího soudu o rozvrhu) připadá společnosti A. s. r. o. částka 1.129.168,27 Kč na částečnou úhradu nároku, oprávněné V. CZ a. s. částka 13.835,60 Kč na částečnou úhradu nároku a soudnímu exekutorovi částka 2.975,60 Kč na částečnou úhradu nákladů exekuce.
Odvolací soud uzavřel, že všechny tři pohledávky, které mají být při rozvrhu uspokojeny, patří do třetí skupiny (§337c odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/). Pohledávka oprávněné i soudního exekutora má stejné pořadí dané dnem 29. 4. 2002 - doručením návrhu na nařízení exekuce soudu; pohledávka zástavní věřitelky A. s. r. o. má pořadí dané dnem 25. 1. 2000 – vznikem zástavního práva, avšak uplatní se jen při nároku na uspokojení z pozemků zatížených zástavním právem (tj. parc. č. 4371/2, 4373/14 a 4371/17 v k.ú. M. n. M. o celkové výměře 12.022 m²). Pozemek parc. č. 4372/10 v k.ú. M. n. M. o výměře 179 m² není zástavním právem zatížen, proto u něj mají lepší pořadí (a budou z něj uspokojeni) oprávněná a soudní exekutor (pohledávka věřitelky A. s. r. o. má v tomto případě pořadí dané dnem 9. 2. 2006 - doručením přihlášky exekutorovi). Při stejném druhu dražených pozemků soud dovodil, že cena zastavených pozemků činí z rozdělované podstaty částku 1.129.168,27 Kč a cena nezastaveného pozemku částku 16.811,20 Kč. Proto z výtěžku ze zastavených pozemků uspokojil (částečně) zástavní věřitelku a z výtěžku z nezastaveného pozemku uspokojil oprávněnou a soudního exekutora, jejichž pohledávky mají lepší pořadí.
Pokud se týká nákladů exekuce (§87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, v platném znění /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/), odvolací soud uzavřel, že je nelze považovat za náklady řízení vzniklé „státu“, a nemůže tak jít o pohledávku první rozvrhové skupiny. Pohledávka exekutora sdílí osud pohledávky oprávněné a uspokojí se z rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním soudní exekutor. Aniž by se zabýval otázkou jeho přípustnosti či specifikací konkrétních zákonných dovolacích důvodů, v podstatě pouze vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora sdílí osud pohledávky oprávněné a uspokojuje se ve třetí skupině a nikoli ve skupině první. Konstatuje, že odvolací soud vyhověl odvolání zástavní věřitelky a přesunul částku odpovídající nákladům exekuce na stranu zástavní věřitelky, jež využila „poněkud rozpornou judikaturu ve věci rozhodování o nákladech exekuce v rozvrhových řízeních a zkusila si vylepšit svůj finanční výnos z provedené dražby“. Chtěla-li by zástavní věřitelka uspokojit svoji pohledávku, musela by nést obdobné náklady prodeje zástavy, stejně tak i byl-li by na povinného prohlášen konkurs. Exekutor nikdy předem neví, kdo se s jakou pohledávkou do dražby přihlásí, přitom nesmí být nečinný. Náklady řízení o výkon rozhodnutí, konkursního řízení, dědického řízení apod. jsou vždy uspokojovány na prvním místě, aby bylo zajištěno fungování státní moci. V době podání dovolání navíc je poslaneckou sněmovnou projednávána novela zákona č. 120/2001 Sb., jež má náklady exekuce výslovně zařadit do první rozvrhové skupiny. Navrhl, aby dovolací soud poté, co odloží jeho vykonatelnost, napadené usnesení zrušil. Poukázal přitom na skutečnost, že zástavní věřitelka má od 27. 2. 2003 zrušenou registraci k DPH (což dle dovolatele dokládá ukončení její činnosti), a nebude proto schopna z poukázaného výtěžku z dražby částku odpovídající nákladům exekutorovi vrátit, přičemž lze i předpokládat, že dovolání bude vyhověno.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr, že náklady exekuce se při rozvrhu rozdělované podstaty v době do účinnosti zákona č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tj. do 31. 12. 2007, uspokojují ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Tuto otázku však odvolací soud vyřešil v souladu s dosavadní soudní praxí. Při zařazení pohledávky soudního exekutora do rozvrhu rozdělované podstaty správně vyšel ze Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod č. 31. V jeho bodu XVIII. Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu (§52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní.
Dovolateli se správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu