ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3630.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3630/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného H. m. P. zastoupeného advokátem, proti povinné L. A & A Ž., spol. s r. o., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 22 E 12/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2007, č. j. 15 Co 483/2006-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.547,- Kč, k rukám advokáta prof. JUDr. J. K.
Odůvodnění:
Městský soud v záhlaví citovaným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. října 2007, č. j. 22 E 12/2006-9, kterým obvodní soud nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. února 2006, č. j. 19 C 346/2005-25, výkon rozhodnutí vyklizením nemovitostí – budovy č. p. a pozemku číslo parcely v katastrálním území Ž., obec H. m. P., a uložil povinné zaplatit oprávněnému náklady výkonu rozhodnutí 4 153, 50 Kč. Současně uložil povinné zaplatit oprávněnému náklady odvolacího řízení ve výši 2 737,- Kč. Dospěl k závěru, že v projednávané věci byly splněny všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí, zejména že podkladové rozhodnutí je vykonatelné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uvedla, že oprávněný proti ní podal již dvakrát žalobu o zaplacení nájemného. Ačkoliv byla žalována vždy stejná částka, ponechal v druhém případě Městský soud v P. bez povšimnutí odvolací námitky povinné, v nichž celou situaci vysvětlila, a rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Následně podal oprávněný žalobu o vyklizení nemovitostí s odůvodněním, že mu povinná dluží žalovaných 344 976,- Kč, a jeho návrhu bylo vyhověno. Povinná se přitom jako dlouholetá nájemkyně nemovitostí vždy snažila s oprávněným udržovat korektní vztahy, neboť podnikání v nemovitostech, jež jsou předmětem vyklizení, ji „živí“. Proto se domnívá, že o nemovitosti má zájem někdo jiný. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že tvrzení povinného jsou ryze účelová s cílem vyhnout se zákonnému plnění. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (a takovým rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho obsahu je), jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice formálně přednesla, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Dovolatelka v podaném dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, která by rozhodnutí odvolacího soudu povyšovala na rozhodnutí zásadního právního významu, a v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinná zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí (námitky směřující k oprávněnosti žaloby na vyklizení nemovitosti či k okolnostem existence dluhu na nájemném). Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Stejně tak další dovolací námitky povinné, že s oprávněným vede dlouhodobé spory a že oprávněný vyvíjí činnost nepříznivou pro podnikání povinné – které byly ostatně uplatněny již v odvolacím řízení – jsou pro právní posouzení věci bezcenné a pro rozhodnutí odvolacího soudu nikoliv určující. Z hlediska přípustnosti dovolání tedy nemohou obstát žádné z námitek povinné.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, poměřil okolnosti případu se závěry ustálené judikatury dovolacího soudu a jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §270 odst. 2 a §146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly oprávněnému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 1 000,- Kč (srov. §12 odst. 1 bod a/ písmeno 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.), v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), a dále v částce odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 247,- Kč, celkem tedy ve výši 1 547,- Kč. Povinná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který oprávněného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu