ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3754.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3754/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné společnosti A. C. L., zastoupené advokátem, proti povinné Ing. T. K., zastoupené advokátem, pro částku 9,870.174,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 Nc 11043/2006, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.5.2007, č.j. 18 Co 187/2007-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.547,- Kč do tří dnů od právní moci k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 2. 2. 2007, č. j. 35 Nc 11043/2006-26, jímž obvodní soud – s odůvodněním, že právo promlčeno není – zamítl návrh povinné na zastavení exekuce; s poukazem na ustanovení článku III §3 (správně má být §5) zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 Cmo 14/97, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1839/2002, uzavřel, že „soud prvního stupně postupoval věcně správně, když na problematiku promlčení aplikoval ustanovení §110 občanského zákoníku.“
V dovolání (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že to řeší otázku dovolacím soudem dosud nezodpovězenou a že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem) povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu o nutnosti aplikace ustanovení občanského zákoníku. S odkazem na literaturu (články R. Chalupy, M. Zahradníčkové a Z. Kovaříka uveřejněné v právním informačním systému ASPI pod č. 15711, 3213, 2948) dovozuje z nekomplexnosti úpravy promlčení ve směnečném právu, že otázka užití ustanovení obchodního – či naopak občanského – zákoníku „závisí na charakteru příčinného závazkového vztahu, tedy vztahu, který byl hospodářským důvodem vzniku základního směnečného vztahu. Byl-li příčinný závazkový vztah vztahem obchodněprávním, jak je tomu v souzené věci, musí být obecné otázky promlčení posuzovány podle obchodněprávní úpravy“ (viz šestý odstavec čtvrté strany dovolání na č.l. 45).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. ve znění účinném do 30.6. 2009 – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Povinná sice argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Závěr odvolacího soudu o nutnosti aplikace občanského zákoníku, a to jeho ustanovení §110, je v souladu s judikaturou (kromě rozhodnutí uvedených v napadeném usnesení srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 4. 11. 2003, sp. zn. 5 Cmo 320/2003 uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 8, ročník 2004 pod poř. č. 117) i literaturou (viz např. Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4., dopl. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 297, 298).
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,
Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2, vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 19 %, tj. částce 247,- Kč
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22 září 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu