ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3856.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3856/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného D&I C. L., zastoupeného advokátem, proti povinnému Š. S., pro 15.984,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 Nc 11425/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2008, č. j. 9 Co 91/2008 - 10, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 12. 2007, č. j. 50 Nc 11425/2007-4, kterým okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 15.984,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 600,- Kč a nákladů exekuce podle platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2006, č. j. 64 C 309/2005 - 14, a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byl-li exekuční titul vydán dne 10. 2. 2006, nemohlo dne 6. 2. 2006 dojít k převodu práva z tohoto titulu smlouvami o postoupení pohledávek, jak tvrdil oprávněný, neboť z hlediska exekuce je zásadně relevantní pouze ten přechod či převod práva, k němuž došlo po vydání exekučního titulu (nesprávně uvedeno před vydáním exekučního titulu). Dovozuje-li tedy oprávněný, že k převodu vymáhané pohledávky došlo ještě před vydáním exekučního titulu (platebního rozkazu) podle §524 a násl. občanského zákoníku, zpochybňuje tím současně věcnou správnost titulu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje v otázce, „zda lze nařídit exekuci k vymožení pohledávky, která byla po podání žaloby postoupena na nabyvatele, aniž by došlo k nastoupení nabyvatele na místo žalobce před vydáním rozhodnutí ve věci (a jaký vliv má okamžik doručení oznámení o postoupení pohledávky žalovanému), když návrh na nařízení exekuce podal nabyvatel práva, resp. jak na tuto situaci aplikovat ustanovení §36 odst. 3 exekučního řádu“. Namítá, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl právní normu, kterou v dané věci aplikoval, a že jeho rozhodnutí tak lze jen těžko přezkoumat. Vycházel-li krajský soud z §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu, vyložil toto ustanovení nesprávně, neboť „zákon (§36 odst. 3 exekučního řádu) podmínku, že k přechodu práva musí dojít po vydání exekučního titulu, aby mohla být nařízena exekuce ve prospěch oprávněného odlišného od exekučního titulu, výslovně neuvádí“. V literatuře je sice zastáván názor, že v takovém případě jde o procesní vadu, kterou nelze zhojit ve vykonávacím řízení, podle dovolatele je však tento názor nesprávný, protože žalobce mohl ale nemusel v nalézacím řízení navrhnout nastoupení nabyvatele práva namísto žalobce; proto žalobce ani soud v řízení nepochybili, a k žádné procesní vadě tak nedošlo. Tento názor navíc vylučuje jakékoliv vynucené vymožení postoupené pohledávky a neodůvodněně poškozuje nabyvatele, který před vydáním titulu (platebního rozkazu) uzavřel se žalobcem platnou smlouvu o postoupení pohledávky, a aniž by nabyvatel práva pochybil nebo něco zanedbal, je mu odepřeno právo domáhat se vymožení své pohledávky, přičemž ani nemůže podat novou žalobu či jinak se domáhat svého práva. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobce správně nenavrhl nastoupení nabyvatele do řízení, když postoupení ještě nebylo oznámeno žalovanému, který tak neměl povinnost plnit (v okamžiku vydání exekučního titulu) nabyvateli práva. Postoupení pohledávky se tak vůči povinnému stalo účinné až po vydání exekučního titulu (§526 obč. zákoníku), přičemž právě povinnost žalovaného plnit žalobci nebo nabyvateli byla předmětem nalézacího řízení; proto vzhledem k účinku postoupení vůči povinnému měla být exekuce nařízena i při zastávaném názoru, že relevantní je postoupení práva až po vydání exekučního titulu. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II, bodu 12 části první zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a neshledal je podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1985/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 17/2003, které v daném případě platí obdobně, neboť znění §36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je totožné se zněním §256 odst. 1 a 2 o. s. ř.] i s právní teorií (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II díl 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 1381) a nemá tudíž po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu