ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3905.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3905/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného M. m. P., E. o., proti povinnému M. Č., pro částku 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 12512/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z 23.2.2006, č.j. 23 Co 342/2005-19, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z 23.2.2006, č.j. 23 Co 342/2005-19, se v části týkající se exekuce nařízené k vymožení částky 10.500,- Kč na základě rozhodnutí M. m. P. z 28.1.2003, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle §219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil usnesení z 31.3.2005, č.j. 12 Nc 12512/2005-8, jímž okresní soud nařídil exekuci (podle vykonatelných rozhodnutí O. ú. v P. z 24.9.2001, č.j. RDSH:11191/2001/Ú-1140/2001 a rozhodnutí M. m. P. z 28.1.2003, č.j. OVV/P/D/Ú-1301/2002) k vymožení dvou pohledávek oprávněného v celkové výši 15.000,- Kč a nákladů předcházejících nalézacích řízení v celkové výši 1.000,- Kč, a řízení o nařízení exekuce podle §221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil – s poukazem na ustanovení §19 věty za středníkem a §104 odst. 1 věty první o.s.ř. ve spojení s ustanoveními §18 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku a §109 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích – závěrem, že magistrát statutárního města nemá jako orgán územního samosprávného celku způsobilost být účastníkem řízení pro účely vymáhání pokut uložených v přestupkovém řízení.
V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jež spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení §147 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecním zřízení). Odvolacímu soudu přisvědčil, že magistrát statutárního města je pouze jeho orgánem bez právní subjektivity, tato skutečnost však podle jeho názoru nevylučuje, aby byl účastníkem řízení, jelikož tuto způsobilost mu přiznává ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v části týkající se rozhodnutí M. m. P., jímž byla povinnému uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč a náhrada nákladů řízení v částce 500,- Kč, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Dovolání (přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že M. m. P., tedy orgán statutárního města, jenž vykonávaný exekuční titul vydal, nemá způsobilost být účastníkem řízení, a že je tedy nutno toto řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavit.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §88 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích v rozhodném znění, tedy k datu vykonatelnosti exekučního titulu, vykonatelného (viz č.l. 6) dne 22.3.2003 – podle jehož ustanovení §11 a §12 odst. 2 byla vymáhaná pokuta uložena – správní orgán příslušný k výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a náhradě nákladů řízení postupuje při výkonu těchto rozhodnutí podle zákona o správě daní a poplatků.
Podle §73 odst. 3 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, může správce daně o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora (§35 zákona č. 120/2001 Sb.).
Ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. podle tohoto zákona postupují i orgány územních samosprávných celků věcně příslušné podle zvláštních zákonů (a tedy i podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) ke správě daní; tyto orgány zákon označuje jako „správce daně“. Takovémuto správci daně uvedený zákon ve svém ustanovení §1 odst. 2 věty druhé přiznává (§19 věta za středníkem o.s.ř.) způsobilost být účastníkem občanského soudního – a tedy i exekučního – řízení ve věcech správy daní (jíž se kromě jiného rozumí i právo daň, a tedy i pokutu, vymáhat /§1 odst. 2 věta první/).
Z uvedeného plyne, že magistrát statutárního města, tedy orgán územního samosprávného celku, byť sám bez způsobilosti mít práva povinnosti, způsobilost být účastníkem řízení má, a že je tudíž právní posouzení věci odvolacím soudem (včetně jeho výkladu ustanovení §147 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., podle něhož obec vybírá a vymáhá pokuty podle zvláštního zákona, a to zákona č. 337/1992 Sb.) nesprávné, a ostatně i v rozporu s judikaturou (k tomu srov. usnesení z 28.7.1999, sp. zn. 20 Cdo 2539/1998, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, č. 8, ročník 2000, pod poř. č. 56, v němž Nejvyšší soud dovodil, že podá-li vymáhající správní orgán , který nemá způsobilost mít práva a povinnosti, podle §72 odst. 2 zákona č. 71/68 Sb., o správním řízení /správního řádu/ návrh na soudní výkon rozhodnutí, má způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení §19, věty za středníkem, o.s.ř.). V právní větě uvedeného judikátu je sice užito pojmu „vymáhající správní orgán“, z jeho odůvodnění však jasně plyne, že šlo o „Ú. m. K. V.“, tedy – řečeno dikcí ustanovení §1 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., jež oba typy orgánů rozlišuje – o orgán územní samosprávy.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu