ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3940.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3940/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. m. P., proti povinnému D. L., pro 3.400,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 15 E 1129/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2007, č. j. 21 Co 103/2007 - 47, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2007, č. j. 21 Co 103/2007 - 47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 3. 2007, č. j. 21 Co 103/2007 - 47, změnil usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 9. 2005, č. j. 15 E 1129/2004 - 20, v napadeném výroku, jímž byl „návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí Městské policie P. o blokové pokutě na místě nezaplacené, blokem série AB/2000 B0121972 ze dne 29. 4. 2001, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 500,- Kč prodejem movitých věcí z majetku povinného“ podle §43 o. s. ř. odmítnut, pouze tak, že návrh oprávněného zamítl, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že oprávněný nesplnil požadavek stanovený v §261 odst. 2 o. s. ř., tj. že pokutový blok série AB/2000 č. B0121972 ze dne 29. 4. 2001, nebyl opatřen potvrzením o vykonatelnosti, a nesplňuje tak náležitosti exekučního titulu. Dovodil, že v souladu s §275 o. s. ř. potvrzením o vykonatelnosti rozhodnutí je musí opatřit ten orgán, který je vydal, a pro případ, že oprávněný spolu s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nepředloží rozhodnutí, které je opatřeno doložkou vykonatelnosti, nelze pro tento nedostatek návrh odmítat podle §43 odst. 1, 2 o. s. ř., ale je třeba jej zamítnout z věcných důvodů; k tomu však soud může přistoupit pouze tehdy, jestliže v souladu s §254 odst. 3 o. s. ř. účastníkům poskytl poučení, že jsou povinni předložit rozhodnutí, jež je řádně opatřeno doložkou vykonatelnosti. V daném případě soud prvního stupně oprávněného k doložení exekučního titulu opatřeného řádným potvrzením o vykonatelnosti vyzval usnesením ze dne 4. 5. 2005, č. j. 15 E 1129/2004 - 19, oprávněný však nedostatek neodstranil a výkon rozhodnutí tak nebylo možno nařídit. Dále krajský soud uvedl, že i kdyby rozhodnutí bylo opatřeno doložkou vykonatelnosti, nejeví se být řádným exekučním titulem, když je z něj patrno, že povinný svým podpisem stvrdil, že převzal blok, zatímco údaj o převzetí složenky je přeškrtnut, a vzniká tak pochybnost, zda byl poučen o způsobu, jakým má pokutu zaplatit, popřípadě o lhůtě, jestliže mu složenka k její úhradě nebyla vydána. Uzavřel, že pochybení soudu prvního stupně bylo pouze formální, když namísto zamítnutí návrh na nařízení výkonu rozhodnutí odmítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že předložený pokutový blok nemá náležitost vyžadovanou ustanovením §261 odst. 2 o. s. ř., neboť jeho vykonatelnost jednoznačně vyplývá z textu v něm uvedeného: „vzhledem k tomu, že uložená pokuta nebyla ve lhůtě splatnosti zaplacena, bylo dne 21. 11. 2001 započato s jejím vymáháním výkonem rozhodnutí v částce Kč 500,-“. Má za to, že je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že pokutové bloky jsou vydávány Ministerstvem financí ČR podle stanoveného vzoru splňujícího zákonné požadavky na exekuční titul, a není tedy na místě do nich vyznačovat jiné údaje než ty, které jsou v nich předtištěny, tj. např. na nich vyznačovat razítkem další doložku vykonatelnosti. Pokud se týká názoru odvolacího soudu, že pokutový blok „se nejeví být řádným exekučním titulem, neboť údaj o převzetí složenky je přeškrtnut“, pak dovolatel uvedl, že k přeškrtnutí tohoto údaje došlo právě proto, že se povinný rozhodl uhradit uloženou pokutu jinak než složenkou, tj. v hotovosti, přičemž s možností výběru způsobu úhrady pokuty počítá i předtištěný údaj na pokutovém bloku, který obsahuje odkaz „s hvězdičkou“ na „nehodící se škrtněte“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), upravuje §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání oprávněného není přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť i když odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku, jímž byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí částečně odmítnut, tak, že jej v tomto rozsahu zamítl, dospěl však při stejném skutkovém a právním základu věci na základě týchž argumentů jako soud prvního stupně k závěru, že nebyla splněna podmínka, kterou zákon pro nařízení výkonu rozhodnutí stanoví, takže okolnosti významné pro rozhodnutí nebyly posouzeny oběma soudy rozdílně.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto lze posuzovat jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné pouze tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
V projednávané věci je zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu založeno na závěru, že, nepředložil-li oprávněný ani poté, co jej k tomu soud dodatečně vyzval, blok na pokutu na místě nezaplacenou opatřený potvrzením o vykonatelnosti, nebyla splněna podmínka, kterou zákon pro nařízení výkonu rozhodnutí stanoví v §261 odst. 2 věta první o. s. ř. (§275 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolací soud dosud neřešil otázku splnění podmínky podle citovaných ustanovení v situaci, kdy doložkou vykonatelnosti byla opatřena následná výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě vydaná podle §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, která byla oprávněným předložena spolu s návrhem na výkon rozhodnutí a která byla opatřena potvrzením o vykonatelnosti (jíž odvolací soud nepřikládal žádný význam), a protože řešení této otázky bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci určující, představuje napadené usnesení odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §251 o. s. ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle §261 odst. 2 věta první o. s. ř. k návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti.
Podle §274 písm. f) o. s. ř. ustanovení §251 až 271 o. s. ř. se použije s výjimkou §261a odst. 2 a 3 i na výkon vykonatelných rozhodnutí orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelných smírů.
Podle §275 odst. 1 o. s. ř. potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě výkazy nedoplatků ten orgán, který je vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil.
Podle §147 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 31. 12. 2001, obec vybírá a vymáhá pokuty podle zvláštního zákona. Tímto zákonem je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §1 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2001, tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně 1) (dále jen \"daně\"), které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky (dále jen \"rozpočet republiky\"), rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů (dále jen \"územní rozpočty\") a státních fondů České republiky. (dále jen \"fondy\"). Podle odstavce 3 tohoto ustanovení správou daně se rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost (odst. 2 tohoto ustanovení). Podle odstavce 3 tohoto ustanovení podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen \"správce daně\"), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně. Je-li zvláštním zákonem orgánu uvedenému v odstavci 3 svěřeno vybírání odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále neuvedených v odstavci 1 a jsou-li tyto příjmy odváděny do rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, postupuje se při jejich placení i vymáhání podle části šesté tohoto zákona, s výjimkou ustanovení §63 odst. 2 až 6, §67 až 69, §71 a 72. Při postupu podle části šesté se použijí i ustanovení ostatních částí zákona, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná (odstavec 4 tohoto ustanovení).
Podle §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení vymáhání nedoplatku provádí správce daně, u něhož je daňový dlužník evidován, daňovou exekucí. O provedení exekuce může správce daně požádat též soud nebo soudního exekutora.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že oprávněný se návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí domáhal mimo jiné, aby soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle vykonatelného rozhodnutí Městské policie P. o blokové pokutě na místě nezaplacené, blokem série AB/2000 B0121972 ze dne 29. 4. 2001, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 500,- Kč, neboť povinný pokutu ve stanovené lhůtě dobrovolně nezaplatil. K tomuto návrhu oprávněný připojil kromě ověřené kopie označeného bloku na pokutu na místě nezaplacenou též kopii výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, kterou dne 21. 11. 2001 vydal Městský úřad P., odbor finanční, pod č. j. F., opatřenou doložkou vykonatelnosti, podle níž je tato výzva vykonatelná dnem 20. 12. 2001.
Jestliže tedy oprávněný, jemuž ustanovení §147 odst. 3 zákona č. 128/1992 Sb. ukládá vybírání a vymáhání pokut podle zákona č. 337/1992 Sb., předložil spolu s návrhem na výkon rozhodnutí výzvu adresovanou povinnému k zaplacení nedoplatku v částce 500,- Kč na pokutě na místě nezaplacené podle bloku série AB/2000 B0121972 v náhradní lhůtě, kterou dne 21. 11. 2001 vydal podle §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. Městský úřad P., odbor finanční, pod č. j. F., a která má charakter rozhodnutí, opatřenou potvrzením o vykonatelnosti, pak závěr odvolacího soudu, že nebyla splněna podmínka uvedená v §261 odst. 2 věta první o. s. ř. (§275 odst. 1 o. s. ř.) pro nařízení výkonu rozhodnutí, není správný; dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž naplněn.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu