ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3990.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3990/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) V. V. a b) Z. V., zastoupených advokátem, proti povinným 1) A. L., a 2) M. L., zastoupeným advokátkou, pro nezastupitelné nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 0E 3312/2002, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, č. j. 40 Co 711/2006-161, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 2. 3. 2006, č. j. 0E 3312/2002-140 (jímž okresní soud zamítl návrh povinných na zastavení výkonu rozhodnutí, spočívajícího v ukládání pokut za porušení jejich povinnosti z vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 12. 2000, č. j. 8 C 40/2000-124, tj. povinnosti zdržet se jednání bránícího vstupu oprávněných do blíže označených nemovitostí včetně příslušenství a jejich užívání), tak, že výkon rozhodnutí, nařízený usnesením okresního soudu ze dne 5. 9. 2002, č. j. E 3312/2002-22, zastavil a oprávněné společně a nerozdílně zavázal k úhradě nákladů řízení, vzniklých povinným před soudem prvního i druhého stupně (pouze v rozsahu jedné poloviny z důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o. s. ř.“/). Odvolací soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že povinní v odvolacím řízení prokázali splnění povinnosti uložené exekučním titulem, oprávnění netvrdili ani neprokázali, že se fakticky pokusili o vstup do nemovitosti, navíc ztracením klíče si sami vstup znemožnili. Pasivní postoj oprávněných (nevyužívání zahrady) nemůže jít k tíži povinných.
Usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a namítají dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Dovolatelé uvádí, že výkon rozhodnutí ukládáním pokut není účinný, neboť nemohou vstoupit do nemovitosti ani na zahradu bez konfliktů a fyzického napadení. Exekuční soud podle jejich názoru neučinil veškeré dostupné kroky k zajištění výkonu rozhodnutí (přitom požadovali, aby okresní soud zajistil spoluúčast Policie ČR při namátkových návštěvách dovolatelů v nemovitosti k zajištění důkazů pro tvrzení dovolatelů, a aby soud podal trestní oznámení na povinné pro maření výkonu úředního rozhodnutí). Poukazují na postoj Policie ČR, jež s nimi odmítá za daných okolností do předmětné nemovitosti jezdit. Vyjadřují nesouhlas s tím, jak soud vyhodnotil tvrzení účastníků (zejm. prohlášení povinného A. L. ze dne 8. 4. 2004, že pokud nezemře, neumožní oprávněným do nemovitostí vstup, v čemž spatřují důvodnost výkonu rozhodnutí), zjištěné skutečnosti a předložené důkazy (fotografie oprávněných). Namítají, že povinní nadále mají na vstupních dveřích kouli a nikoli kliku a soustavně ponechávají klíč zevnitř zámku, přičemž k zadním dveřím oprávnění klíč dosud nemají. Odkazem na svá předchozí podání ze dne 15. 3. 2007 a 16. 7. 2007 dovolatelé namítají, že z důvodu nemožnosti bydlet v předmětné nemovitosti (navzdory tomu, že tam mají trvalé bydliště) od ledna 2007 přichází o částku 9 000,- Kč měsíčně, kterou jim dříve vyplácel městský úřad.
Dovolatelé dále namítají vady řízení, jež spatřují v tom, že nebyli vyslechnuti, neboť se ze zdravotních důvodů a z důvodu ošetřování člena rodiny nemohli účastnit jednání soudu, přičemž soud si nezajistil jejich výpověď jiným přiměřeným způsobem. Rovněž namítají, že nebyli řádně vyrozuměni o výslechu svědků K. a V. L. (jejichž důvěryhodnost současně napadají), a nebyl jim zaslán ani opis výpovědi těchto svědků z 11. 10. 2006. Tím měli být zkráceni na svých právech, nemohli jim položit otázky a vyvrátit jejich nepravdivá tvrzení. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 30.6. 2009 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – není důvodné.
Předně je třeba uzavřít, že žádné vady ve smyslu ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají a ani námitkám dovolatelů v tomto ohledu nelze přisvědčit. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a nic ani nenasvědčuje tomu, že by napadené rozhodnutí vycházelo z neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu věci (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Okresní soud k návrhu povinných na zastavení výkonu rozhodnutí, doručenému soudu dne 14. 6. 2005, vyzval oprávněné k vyjádření a k doložení důkazů nasvědčujících porušování vymáhané povinnosti. Při jednání soudu dne 6. 10. 2005 byl k návrhu právního zástupce oprávněných proveden výslech oprávněného Z. V. Pokud jde o výslech svědků K. a V. L., odvolací soud nechal jejich výslechy provést dožádaným okresním soudem, přičemž k tomuto jednání, jež se uskutečnilo dne 19. 10. 2006, byli řádně předvoláni jak právní zástupce oprávněných, tak i povinných (§45c o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009). Je pak věcí oprávněných a jejich právního zástupce, který převzal předvolání dne 5. 10. 2006 (viz č.l. 150 versa), že se výslechu on ani oprávnění osobně nezúčastnili a ani nepožádali o odročení jednání. Výpovědi těchto svědků byly poté ještě čteny při jednání odvolacího soudu dne 10. 1. 2007, při němž právní zástupce oprávněných vůči svědkům (a jejich důvěryhodnosti) nevznesl žádné námitky. K námitce dovolatelů, že nemají k dispozici opis protokolu o výpovědi svědků K. a V. L. ze dne 11. 10. 2006, dovolací soud uvádí, že tohoto dne se žádný výslech nekonal a pokud se týká výslechu jmenovaných ze dne 19. 10. 2006, ze spisového materiálu nevyplývá, že by v tomto ohledu účastníkům či jejich zástupcům bylo odepřeno právo nahlížet do spisu nebo si činit z něho výpisy či opisy (§44 odst. 1 o. s. ř.). Ohledání na místě samém (jímž mělo být zjištěno, zda se oprávnění svým klíčem mohou do předmětné nemovitosti dostat či nikoli) bylo zmařeno tím, že oprávněný Z. V. telefonicky soudu sdělil, že klíč nenašel a na místo samé se nedostaví (viz úřední záznam na č.l. 151, 152); poté při jednání soudu dne 10. 1. 2007 jeho právní zástupce potvrdil, že oprávnění klíč ztratili a dosud si neopatřili nový, a připomněl, že oprávnění mají obavu z užívání zahrady, neboť v minulosti jim byla uložena v přestupkovém řízení v souvislosti s tím pokuta. Návrh právního zástupce oprávněných na provedení opětovného výslechu oprávněného Z. V. a důkazu listinami (hlášení změn, žádost o příspěvek na bydlení, žádost o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů, žádost o příspěvek na živobytí a žádost o doplatek na bydlení), jež měly prokázat nemožnost využívat nemovitosti, odvolací soud zamítl.
Rovněž nelze souhlasit s názorem dovolatelů, že soud neučinil veškeré dostupné kroky k zajištění výkonu rozhodnutí. Řízení o výkon rozhodnutí je ovládáno zásadnou dispoziční, což se projevuje například tím, že jeho zahájení je možné pouze na návrh oprávněného, že oprávněný navrhuje i způsob výkonu a soud je navrženým způsobem výkonu vázán (s výjimkou §263 odst. 2 a §264 odst. 1 o. s. ř.). Povinnost k nezastupitelnému jednání může exekuční soud (stejně jak je tomu i v projednávané věci) vymoci pouze formou ukládání pokut povinnému postupem podle §351 o. s. ř. Vynucení této povinnosti jiným způsobem občanský soudní řád neumožňuje. Pokud se týká námitky dovolatelů, že soud nezajistil spoluúčast Policie ČR při jejich namátkových návštěvách nemovitosti za účelem získání důkazů proti tvrzení povinných, tento požadavek nemá oporu v občanském soudním řádu a je v příkrém rozporu s §101 odst. 1 o. s. ř.
Námitka dovolatelů, že z důvodu nemožnosti bydlet v předmětné nemovitosti (navzdory tomu, že tam mají trvalé bydliště) od ledna 2007 přichází o částku 9 000,- Kč měsíčně, kterou jim dříve vyplácel městský úřad, je v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí irelevantní a ztrácí smysl i vzhledem ke zjištění, že vykonávaný titul jim nezakládá právo „bydlet“ v domě č.p. v R., avšak právo vstupu a užívání označených prostor domu (tj. ve skutečnosti chodba, schodiště a půdní prostory) a přiléhající zahrady včetně příslušenství a součástí.
Ani další argumentace dovolatelů (zejm. námitka nesprávného vyhodnocení prohlášení povinného A. L. ze dne 8. 4. 2004, že pokud nezemře, neumožní oprávněným do nemovitostí vstup; námitka týkající se neumístění kliky na vstupní dveře; tvrzení, že povinní soustavně ponechávají klíč zevnitř zámku, a že dovolatelé nemají možnost přístupu do domu ani zadními dveřmi) nenapadá správnost právního posouzení věci, avšak je kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.
S ohledem k výše uvedenému lze uzavřít, že oprávněným se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí (včetně závěru, že nucenou realizací vykonávaného rozhodnutí bylo dosaženo jeho účelu a pokračování ve výkonu rozhodnutí by bylo nepřípustné) zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Dovolání bylo zamítnuto, povinným, jež by jinak měli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.) však takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu