ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4041.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4041/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného A. R., zastoupeného advokátem, proti povinnému Ing. J. K., zastoupenému advokátem, za účasti vydražitelky - zástavní věřitelky „F ., s. r. o.“, zastoupené advokátkou, a přihlášených věřitelů Finančního úřadu v P., a V. z. p. Č. r., Územní pracoviště v P., pro 350 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 1 Nc 1326/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2007, č. j. 6 Co 34/2007-265, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud k odvolání zástavní věřitelky změnil usnesení ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Nc 1326/2002-105, 4 Nc 1327/2002-142 (jímž okresní soud rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty 1 710 000,- Kč tak, že uspokojil v první skupině pohledávku soudního exekutora Mgr. P. D. ve výši 322 045,- Kč, a ve třetí skupině pohledávku oprávněného ve výši 543 040,- Kč a zástavní věřitelky „F ., s. r. o.“ ve výši 844 915,- Kč), tak, že (poté, co usnesením ze dne 14. 3. 2007, č. j. 6 Co 34/2007-233, vyloučil k samostatnému řízení věc téhož oprávněného A. R. proti povinné M. A., vedenou u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 Nc 1327/2002, a předmětem rozvrhu učinil pouze polovinu rozvrhované podstaty, tj. částku ve výši 855 000,- Kč), soudnímu exekutorovi ani oprávněnému nepřiznal nic a částku 855 000,- Kč přiznal věřitelce „F ., s. r. o.“.
Odvolací soud rozhodoval poté, co jeho předchozí (měnící) rozhodnutí (na č.l. 116 spisu) bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2006, č. j. 20 Cdo 1454/2006-164, z důvodu nenařízení jednání k projednání rozvrhu. Odvolací soud žádnou z namítaných procesních chyb nezjistil a uzavřel, že rozhodnutí okresního soudu bylo povinnému řádně doručeno uložením na poště dle §46 odst. 3 a 6 o. s. ř., neboť povinný neprokázal, že by se v době doručování zdržoval na jiné adrese. Současně dospěl k závěru, že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba uspokojit nikoli v první, ale až ve třetí skupině, a dále, že v projednávané věci je první v pořadí pohledávka zástavní věřitelky (vydražitele „F., s. r. o.“) s datem vzniku zástavního práva ke dni 20. 11. 1995, vykázaná ke dni podání přihlášky na č.l. 40 ve výši 4 726 489,50 Kč, jež tak musí být uspokojena před pohledávkou oprávněného s datem podání návrhu na nařízení exekuce 24. 9. 2002.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) –povinný namítá dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Má za to, že odvolací soud neprověřil řádně oprávněnost pohledávky F., s. r. o., smlouva o postoupení pohledávky není platná a majitelem pohledávky není Komerční banka P., nýbrž Konsolidační agentura. Odvolací soud také nerespektoval námitku dovolatele, že mu nebylo řádně doručeno usnesení o rozvrhu, protože nebylo doručováno na jeho adresu v P. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), přípustné, neboť napadeným usnesením bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v daném případě důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. – včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Povinný v dovolání vytýká, že mu nebylo doručeno usnesení soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Nc 1326/2002-105, kterým soud rozhodl o rozdělení podstaty. Uvedenou vadou však řízení netrpí, neboť usnesení bylo povinnému doručeno uložením ve smyslu §42 odst. 3 a 6 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (č.l. 106). Zpochybňuje-li dovolatel závěr, že usnesení mu bylo řádně doručeno na adresu v K., kterou určil jako místo, kam mu mají být doručovány soudní písemnosti, zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem. To však v dovolání nelze úspěšně napadnout. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3178/2005).
Důvodná není ani dovolatelova námitka, jíž zpochybňuje pohledávku zástavní věřitelky „F., s. r. o.“. Dovolatel totiž tuto námitku vznesl až v dovolacím řízení (odvolání proti usnesení okresního soudu o rozvrhu podstaty nepodal), v dovolání však nelze ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř. uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Protože se povinnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§234a odst., věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu