ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4048.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4048/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné A., a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému V. H., pro 4.700.063,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 372/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 1. 2007, č.j. 16 Co 19/2007-108, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze 14.10.2004, č.j. Nc 372/2002-54, obvodní soud ve smyslu ustanovení §107a odst. 2 o.s.ř. udělil souhlas společnosti B. a.s., ke vstupu do řízení na místo dosavadní oprávněné. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dosavadní oprávněná této společnosti smlouvou z 1.4.2004 postoupila vymáhanou pohledávku.
K odvolání společnosti B. a.s., odůvodněnému nedostatkem souhlasu ke vstupu do řízení, městský soud shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že vstup této společnosti do řízení nepřipustil. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že ačkoli „skutečně došlo k postoupení vymáhané pohledávky za povinným ve prospěch společnosti B. a.s.“, samotný souhlas předepsaný ustanovením §107a odst. 2 o.s.ř. prokázán nebyl. Za takovýto souhlas nelze podle odvolacího soudu považovat podání z 1.6.2004 na č.l. 49 spisu, v němž se společnost B. a.s. označuje jako oprávněný (což dokládá připojenou postupní smlouvou z 1.4.2004 /č.l. 50/), a jímž navrhuje zastavení exekuce.
V dovolání dosavadní oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v „restriktivní aplikaci zákona a v jeho naprosto a přísně formalistické interpretaci.“ Označuje-li se sama společnost B. a.s. jako oprávněný, a činí-li procesní úkony (návrh na zastavení exekuce), chová se a jedná jako oprávněná, tedy jako účastník řízení. Byl tedy z její strany – a to konkludentně – dán souhlas ke vstupu do řízení na místo dosavadní oprávněné. Občanský soudní řád neurčuje, že souhlas podle §107a odst. 2 o.s.ř. musí být výslovný, „nepožaduje tedy souhlas výslovný, ale prostě souhlas.“ Při výkladu tohoto ustanovení „podle ducha zákona“ lze tedy podle názoru dovolatelky dovodit, že souhlas ke vstupu do řízení dán byl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) není důvodné.
Podle §41a odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.
Procesní úkony lze klasifikovat na úkony komisivní a omisivní, a to v závislosti na kritériu, zda spočívají v konání či nekonání. Komisivní procesní úkon může být vyjádřen buď výslovně, nebo konkludentně, tj. jiným způsobem nevzbuzujícím pochyby o obsahu projevené vůle. Pro procesní úkony účastníka předepisuje občanský soudní řád, aby byly učiněny výslovně. Výjimku z tohoto pravidla, tedy možnost omisivního konkludentního úkonu nebo procesního úkonu omisivního, by musel občanský soudní řád explicitně stanovit, jak je tomu například u §101 odst. 4, jenž s nečinností účastníka spojuje domněnku, že nemá námitek proti návrhu týkajícímu se postupu a vedení řízení (k tomu srov. např. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 1. vydání, Wolters Kluwer ČR, s. 218, vysvětl. č. 1.,2. nebo Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.BECK, 2006, s. 161, vysvětl. č. 2). Mýlí se tedy dovolatelka, dovozuje-li, že zákon „nepožaduje souhlas výslovný, ale prostě souhlas“, jelikož ustanovení §107a odst. 2 o.s.ř. nevykládá v souvislosti s jeho ustanovením §41a odst. 1.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu