ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4072.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4072/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné České republiky - Ministerstva financí, zastoupené advokátem, proti povinné Mgr. P. P., zastoupené advokátkou, pro 6.425,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 2303/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2007, č. j. 21 Co 284/2007-40, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), odvolání povinné proti usnesení ze dne 14. 1. 2005, č. j. 5 Nc 2303/2004 - 10, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 1. 2004, „č. j. 19 C 26/2003“, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 6.425,- Kč a nákladů exekuce, které budou určeny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil Mgr. P. K., soudního exekutora, Exekutorský úřad v B., a kterým dále povinnou (mimo jiné) poučil, že po doručení usnesení nesmí nakládat se svým majetkem, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku, s tím, že právní úkon, kterým by povinná porušila tuto povinnost, je neplatný. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce byly splněny a že námitky obsažené v odvolání, směřující proti věcné správnosti exekučního titulu, není exekuční soud oprávněn přezkoumávat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, v němž především namítá, že dosud nepravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 12 C 59/2005, byla oprávněné uložena povinnost zaplatit jí částku 45.702,- Kč a že vůči ní učinila v tomto rozsahu úkon k započtení vymáhané pohledávky, čímž došlo k zániku povinnosti, která jí byla uložena vykonatelným titulem. Dále poukazuje na to, že na základě usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, jímž jí bylo uloženo nenakládat s majetkem, jí byl zablokován účet, na nějž je jí zasílána „mateřská“, a její syn D. je tak vystaven stavu nouze. Má za to, že vedení exekuce je v daném případě protismyslné, účelové a že se jedná o psychický nátlak na její osobu, neboť „částky lze jednoduše zkompenzovat“. Z hlediska §237 odst. 3 o. s. ř. tak podle jejího názoru jde o otázku zásadního právního významu, kterou dovolací soud ještě neřešil, a „vzhledem k započtení pohledávek se jedná i o rozpor s hmotným právem“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání povinné bylo zamítnuto.
Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. sice označila, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
K povinnou uplatněné námitce, že povinnost uložená jí exekučním titulem zanikla započtením, je třeba uvést, že podle ustálené soudní praxe (tvrzený) zánik vymáhané pohledávky v důsledku započtení vzájemných pohledávek nepředstavuje skutečnost ve smyslu §44 odst. 10 exekučního řádu pro nařízení exekuce rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005, usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 523/2005, stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat toliko v řízení o zastavení exekuce (srov. §268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu). Navíc povinná tuto námitku uplatnila až v dovolání a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. tak jde o nepřípustnou novotu.
Rovněž námitky povinné, že nemá přístup k finančním prostředkům a že vedení exekuce je v daném případě „protismyslné, účelové a jedná se o psychický nátlak na její osobu“, nemohou přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení založit, neboť nevyjadřují žádný z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a v dané fázi řízení jsou bezpředmětné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3165/2008, usnesení téhož soudu ze dne 22. 6. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2010/2006).
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu