ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4140.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4140/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Města Z., zastoupeného advokátem, proti povinnému D. H. S., pro 500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 Nc 5239/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2008, č. j. 18 Co 242/2008 - 16, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2008, č. j. 18 Co 242/2008 - 16, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 2. 10. 2007, č. j. 8 Nc 5239/2007 - 5, kterým Okresní soud v Chebu nařídil exekuci podle vykonatelného pokutového bloku Městské policie Z. ze dne 16. 9. 2003, č. j. k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 500,- Kč, nákladů oprávněného v exekučním řízení a nákladů soudního exekutora, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. E. Č., Exekutorský úřad S., tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce pro 500,- Kč s příslušenstvím a na pověření soudního exekutora zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekutorky. Dospěl k závěru, že exekuční titul není materiálně vykonatelný, neboť oprávněným předložený blok na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 16. 9. 2003, série DA/1997, č. „neobsahuje údaje uvedené v §85 odst. 3 zákona o přestupcích, a to především poučení o způsobu zaplacení pokuty a poučení o následcích nezaplacení pokuty“.
V dovolání oprávněné město namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2136/2003, sp. zn. 20 Cdo 2737/2005, sp. zn. 20 Cdo 912/2005, a taktéž rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 35 Co 525/2007), která mj. dovodila, že „stvrdil-li povinný převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení podpisem na části A bloku vydaného Ministerstvem financí podle §85 odst. 1 z.č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je předložení této části bloku dokladem o tom, že povinný převzal vykonatelné rozhodnutí (část B takového bloku), a tak byl poučen ve smyslu ustanovení §85 odst. 3 uvedeného zákona“. Poukazuje na skutečnost, že pokutové bloky v souladu s ustanovením §85 odst. 1, 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vydává Ministerstvo financí ČR, a pro veškeré případy jsou tedy tyto bloky naprosto jednotné (s výjimkou jedinečného sériového čísla). Pokutový blok sestává ze dvou oddělitelných částí, a to části A (která zůstává správnímu orgánu) a části B (která se po individualizaci předává oproti podpisu přestupce v příslušné rubrice na části A přestupci), přičemž náležitosti požadované ustanovením §85 odst. 3 zákona o přestupcích obsahuje pouze část B (předávaná přestupci). Přestupcem podepsaná část A bloku (kterou si ponechává správní orgán) tak nade vší pochybnost osvědčuje, že konkrétně identifikovaný přestupce převzal od správního orgánu část B obsahující zákonné náležitosti podle §85 odst. 3 přestupkového zákona, kdy v tomto ohledu plní část A, která zůstává správnímu orgánu, mj. roli jakési dodejky (doručenky) - potvrzení o převzetí části B bloku (se všemi Ministerstvem financí ČR předtištěnými náležitostmi) přestupcem. Podle názoru dovolatele lze tedy uzavřít, že neexistuje ani teoretická možnost, že by některé bloky, resp. jejich část B před rozdělením části A a B, náležitosti podle 85 odst. 3 přestupkového zákona obsahovaly a jiné nikoliv. Navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s .ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Náležitosti rozhodnutí v blokovém řízení (bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 2. 3. 2003, série DA/1997) je třeba posuzovat podle právních předpisů účinných ke dni jeho vydání, tj. ke dni 16. 9. 2003.
Odvolací soud sice v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2002 pod č. 4, avšak zcela pominul další související judikaturu, pro posouzení dané věci rozhodující. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2136/2003, Nejvyšší soud vyložil, že podle §85 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, rozhodnutí v blokovém řízení mají podobu bloků k ukládání pokut (pokutových bloků), které vydává Ministerstvo financí České republiky, a že bloky se sestávají ze dvou částí. V části A jsou uvedeny rubriky k zápisu údajů o tom komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena, část B pak obsahuje poučení o způsobu zaplacení pokuty, lhůtě splatnosti a o následcích případného nezaplacení, čemuž v části A pokutového bloku odpovídá rubrika, podle které pachatel přestupku svým podpisem stvrzuje, že převzal blok a složenku na pokutu na místě nezaplacenou. Podle §85 odst. 3 tohoto zákona platí, že nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty; převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí.
Jestliže tedy oprávněný k návrhu na nařízení exekuce připojil ověřenou kopii části A pokutového bloku, jež zůstala k dispozici orgánu, který pokutu uložil, a na této části A bloku uplatněného proti povinnému, již měl odvolací soud k dispozici, je uvedeno, že povinný „vlastnoručním podpisem“ potvrzuje, že „dnešního dne“ převzal blok a složenku na pokutu na místě nezaplacenou, pak s ohledem na výše uvedené neobstojí závěr odvolacího soudu, že blok na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 16. 9. 2003, série DA/1997, č., „neobsahuje údaje uvedené v §85 odst. 3 zák. o přestupcích, a to především poučení o způsobu zaplacení pokuty a poučení o následcích nezaplacení pokuty“ a že tudíž tento exekuční titul není materiálně vykonatelný, neboť tyto údaje jsou uvedeny v části B bloku, která obsahuje poučení o způsobu zaplacení pokuty, lhůtě splatnosti a o následcích případného nezaplacení pokuty.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2009
JUDr. Olga Puškinová , v. r.
předsedkyně senátu