ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4240.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4240/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P., a. s., proti povinné C. spol. s r. o., zastoupené advokátem, pro 169.524,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 231/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 7.5.2007, č. j. 20 Co 424/2006-94, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. 4. 2006, č. j. 96 Nc 231/2004-44, jímž městský soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud uzavřel, že vykonávaný platební výměr není nicotným správním aktem (viz. poslední odstavec třetí a první odstavec čtvrté strany na č. l. 94, 95), a že – jelikož byl řádně doručen uložením na poště – je vykonatelným exekučním titulem. V tomto směru podle názoru krajského soudu neobstojí odvolací námitka nedoručení výměru odůvodněná tvrzením, že povinná v jiné věci (sp. zn. 26 E 1519/1997) předložila generální plnou moc udělenou advokátu.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. povinná namítá existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř., aniž při tom specifikuje, v čem byl naplněn posléze uvedený dovolací důvod. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud z úřední povinnosti nepřihlédl k nicotnosti exekučního titulu; ta měla podle ní spočívat v okolnosti, že vykonávaný platební výměr nepodepsal správce konkurzní podstaty původní oprávněné hornické pojišťovny, nýbrž její likvidátor. Nesprávně podle dovolatelky posoudil odvolací soud také otázku náhradního doručení exekučního titulu, jenž měl podle ní být doručen advokátovi vybavenému generální plnou mocí.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Otázku případné nicotnosti vykonávaného platebního výměru posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou (viz usnesení z 15. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1560/2005, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že při výkonu pravomoci zdravotní pojišťovny jako úpadkyně se uplatní působnost likvidátora, jinými slovy řečeno, že likvidátor při výkonu této pravomoci může podepisovat platební výměry, byť je zdravotní pojišťovna v konkurzu).
K závěru o přípustnosti dovolání není způsobilá vést ani druhá dovolací námitka, že totiž je platební výměr nevykonatelný pro nedostatek řádného doručení (jelikož správně měl být doručen zástupci); dovolatelka přehlíží, že otázku správnosti doručení titulu řešil v rámci posuzování včasnosti odvolání proti němu již nalézací odvolací orgán, totiž rozhodčí orgán Hornické zaměstnanecké zdravotní pojišťovny v likvidaci (č. l. 78 – 82), který odvolání povinné jako opožděné zamítl. Tímto rozhodnutím z 28. 6. 2006 byl odvolací exekuční soud při rozhodování dne 7. 5. 2007 vázán (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30.6.2005, sp. zn. 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č.10, /2005 pod poř. č.166).
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu